pondělí 30. října 2017

TÉMA: Psi a šetření

10/30/2017

Že se lidé snaží šetřit, to asi není nic špatného ani neobvyklého. Na některých věcech se ale šetřit nedá. Ne pokud si nechcete přidělat ještě více starostí do budoucna. Ve světě psů je většina odvětví, kde se šetřit opravdu nevyplácí…


POŘIZOVACÍ CENA

Spousta lidí se snaží na svém psovi šetřit ještě dříve, než si ho vůbec přivezou domů – tedy na samotném pořízení psa. Sociální sítě jsou plné dotazů na levná štěňata, nejčastěji ve spojení s větou, že na PP nezáleží a podobně (o tom, že se jim nechce dojet ani do vedlejšího města ani nemluvě). Tento přístup ale může být přímou cestou do pekla. Pojďme si tedy rozebrat několik aspektů, které byste si měli rozebrat a které byste měli zvážit ještě předtím, než si psíka vůbec pořídíte.

1) Nemáte 15 000 Kč na papírové štěně? A co budete dělat, když si váš pes zraní nohu a bude potřebovat operaci za 20 000 Kč?
Jak se říká: „Každá sranda něco stojí“, a ne jinak tomu je i u psů. Pes vám do života přinese obrovské množství radosti, zábavy, štěstí a spoustu dalších skvělých věcí, ale vedle toho vás také bude stát hodně peněz. Proto byste měli zvážit, zda si takového psa vůbec můžete dovolit a poskytnout mu plnohodnotný a kvalitní život a péči.

2) „Levní čistokrevní psi bez PP“
Nepotřebujete pejska s PP? Adoptujte si voříška
Opakování je matka moudrosti a proto se budu stále opakovat - u štěňat bez PP nemáte absolutně žádnou jistotu. Nevíte nic a ani nemůžete vědět nic. Čistokrevný pes bez PP neexistuje. U bez PP psa nevíte zdravotní anamnézu, nevíte, zda jeho příbuzní netrpí či netrpěli nějakou vrozenou vadou či dědičnou chorobou. Nevíte, zda strýček štěněte, které se vám líbí, nezemřel při těžkém epileptickém záchvatu. Nevíte, zda polovina štěňat z předchozího vrhu feny nemá těžkou dysplazii kyčlí. Nevíte, zda sourozenci otce štěňat nejsou labilní jedinci, se kterými je život neustálý boj. Nic z toho nevíte, a jediné co vám „chovatel“/množitel může dát, je jeho slovo, které ovšem nemá absolutně žádnou váhu. Jste ochotní zaplatit několik tisíc korun za štěně, o kterém absolutně nic nevíte a u kterého riskujete, že s velkou pravděpodobností bude nemocné nebo psychicky labilní a tudíž v budoucnu zaplatíte desítky tisíc za veterinární výlohy nebo za výcvikáře, kteří vám budou pomáhat vašeho psa nějak napravit? Není lepší ještě pár měsíců šetřit a koupit si štěně od kvalitního chovatele? Případně pokud chcete vsadit na štěstí, není lepší si štěně adoptovat, udělat tím dobrý skutek a ve výsledku i nějak ušetřit?

3) Kdo hledá, najde
Když se ovšem na chvilku pozastavíte a zamyslíte se nad tím, případně vynaložíte nějaké úsilí a čas do hledání, sami určitě přijdete na to, že i vy si můžete pořídit skvělé štěně ze skvělé chovatelské stanice (tím samozřejmě nemám na mysli štěně neobvyklého plemene po rodičích, kteří jsou mezinárodní šampioni ve výstavách či nějakém sportu). Pokud totiž máte nějakých 5-8000 Kč na bezpapírové štěně, u kterého nemáte absolutně žádnou jistotu ničeho, pak máte i 5-8000 Kč na nestandardní štěně s PP. Nestandardní štěňata totiž většinou prodávají chovatelé za nižší částky. Nejsou nijak nemocná, jen pouze nesplňují standard, např. mají jiné zbarvení, mají špatně zbarvené oči nebo mají špatný skus. Nehledě na fakt, že i standardní štěně s PP některých plemen se dá sehnat i za 6000 Kč (třeba taková čivava), stačí jen chvíli hledat a nekupovat štěně z prvního inzerátu, který najdete.


Chcete levné štěně a nepotřebujete PP? Pak jděte do útulku a adoptujte si jej.


STRAVA

Další věc, na které se lidé snaží šetřit je strava psa. Často slýchávám argumenty typu „Dřív taky psi žrali zbytky a kolika se dožívali let!“, „U drahejch granulí stejně platíš jen za značku, ale jinak je v tom úplně to samý“ nebo „Já svojí stravu taky nijak nehrotím, tak proč bych měl/-a hrotit stravu psa?“.

Samozřejmě, že výběr vhodného krmiva či stravy celkově, by vydal na jeden celý článek, ale aspoň si to trochu shrňme. Když se nad tím trochu zamyslíte, začne vám to dávat smysl. Pokud organismus není dobře živený, musí se to někde projevit a většinou se to projeví na zdravotním stavu. Je sice pravda, že pes může dlouhá léta „přežívat“ na marketovkách, ovšem po nějaké době začne jeho zdraví kolísat. Začne mít problémy s pohybem, nebo se projeví špatná funkce ledvin či jater, bude obézní a podobně. Toto všechno (a mnohem více) může souviset se špatnou stravou. Člověk, který se živí jen hamburgery, hranolkami a limonádami taky nemůže být zdravý. Stejně tak nemůže být zdravý pes, který dostává krmivo, které obsahuje ubohých pár procent odpadu z živočišných produktů (a i kdyby toho odpadu bylo více procent, tak ani to není dobrá strava pro psa), ale zato obsahuje spoustu dochucovadel, barviv a konzervantů…a ještě více odpadu z obilí. Marketové granule jsou možná dobré krmivo pro slepice, ale rozhodně ne pro psy.

Ani na stravě se mnohdy nevyplácí šetřit
Pochopitelně tím netvrdím, že drahé krmivo je kvalitní. To pochopitelně neplatí, ale nepočítejte s tím, že kvalitní krmivo bude stát pár stovek. Čtěte složení krmiv, nastudujte si, co má a co naopak nemá dobré krmivo obsahovat a snažte se svému psovi poskytnout co nejlepší stravu. Na jednu stranu sice zaplatíte více, ale rozhodně ne tolik, kolik byste platili za veterinu v případě, kdybyste krmili nekvalitním krmivem a organismus vašeho psa vám to začal dávat najevo.

Já osobně to beru tak, že já sama mám na výběr, co budu jíst. Já se můžu rozhodnout, zda si k obědu koupím v McDonaldu salát a nebo cheeseburger s hranolkama. Já si můžu vybrat, jestli si dám k pití colu nebo obyčejnou vodu. Já si můžu vybrat, jestli se budu cpát brambůrkama nebo „pořádným“ jídlem. Můj pes se ale rozhodnout nemůže. On je závislý na mně. Je závislý na tom, co mu já dám do misky. A už jen z toho důvodu pro mě není přípustné mu do misky hodit nějaký odpad. Neříkám, že Mojovi kupuji top granule, takové navíc asi ani neexistují (alespoň podle mě…ostatně, vždycky to může být lepší ne? A tak či tak, maso je prostě maso), ale mám jednoduše nějaké požadavky, které krmivo prostě musí splňovat.


VETERINA

Asi si říkáte „Jak asi můžu ušetřit na veterině? Vždyť to nejde.“ No, jelikož jsou Češi národ vynalézavý, způsob jak ušetřit si vždy najdou. Asi většinu z nás, jehož pes má nějaký zdravotní problém, napadne jít na veterinu. Pak jsou tu ale tací, kteří si řeknou, že přeci nejsou blbý a nebudou s každou ptákovinou lézt na veterinu, otravovat veterináře a ještě platit ty nekřesťanské sumy. Potom to dopadá tak, že majitelka psa, kterého už druhý den trápí silné průjmy, které přešly do krvavých průjmů, a psík začíná být apatický, hledá rady na facebookových diskuzích, co asi může pejska trápit a zda mu může dát nějaké léky, které má běžný občan doma. Další majitelku zase napadne svému psovi dát ibalgin, protože už týden kulhá a očividně ho některá z končetin bolí.
Co myslíte? Ušetřila jedna či druhá majitelka spoustu peněz za veterinu? Neušetřila. První majitelka totiž na veterinu stejně musela a stála jí mnohem více, než kdyby se hned první den sebrala a šla, jelikož její nečinnost a čekání způsobily silné komplikace. V číslech tedy místo cca 2000 Kč, co by jí stálo vyšetření a antibiotika, zaplatila 10 000 Kč za hospitalizaci svého psa.
Druhá majitelka neušetřila ještě více, jelikož podala svému psovi léky, které se v žádném případě psům podávat nesmí, tím mu způsobila otravu a porušení trávicího traktu a léčba jí stála mnohonásobně více, než by stál rentgen a chondroprotektiva, pokud ovšem pes požití ibalginu vůbec přežil. Když bychom hovořili v číslech, místo nějakých 800 Kč za rentgen a 500 Kč za chondroprotektiva se velmi snadno vyšplhala k 15 000 Kč a rentgenu se stejně nevyhla.


CVIČÁK

Vybírejte cvičák dle trenéra, ne dle
ceny či lokality
Další odvětví, na kterém by se možná dalo šetřit, je výběr cvičáku. Je fakt, že v tomto ohledu nemusí být nutně nízká cena známkou nízké kvality. Ceny za tréninky a výcvikové hodiny se řídí podle spousty a spousty faktorů. Nejvíce pak cenu ovlivňuje především lokalita. Tak či tak si vybírejte cvičák podle trenéra, ne podle ceny či dojezdové vzdálenosti. Pokud si zvolíte cvičák podle toho, že ho máte pouze kousek a proto, že zde jsou levné lekce, může se stát, že místní trenér nebude úplný odborník. Pak nastane chvíle, kdy se u vašeho psa objeví nějaký banální problém, který lze jednoduše vyřešit, ovšem onen odborník vám poradí nějaké absolutně nesmyslné řešení a tím z této banality vytvoří skutečný problém, který vám začne dosti ztěžovat i každodenní fungování. Vy začnete tápat, zkusíte jiného trenéra, ke kterému sice musíte dojíždět přes celé město, ale všichni jej doporučují. Ten vám během pár minut poví, kde se stal problém, vše vám dopodrobna vysvětlí a taktéž vám nabídne řešení, které začnete používat a po pár (skutečně to může být i po dvou) lekcích je vše zase tak, jak má být a vy i váš psík se můžete dále vesele věnovat předchozím činnostem. Ale také se může stát, že jedna či dvě lekce stačit nebudou, nebude jich stačit ani 10, protože vy jste trvali na tom, že dojíždět nebudete a k tomu prvnímu trenérovi jste i přesto chodili, chování vašeho psa se stále horšilo a upevňovalo a vás pak bude stát nesmírné množství práce, času a především peněz, to zase napravit.

Chcete ušetřit na výdajích za vašeho psíka? Místo kupování drahých hraček mu upleťte z fleecové deky přetahovadlo, poproste o tenisáky na tenisových kurtech ve vašem okolí, kupte mu obyčejné klasické vodítko, pořiďte mu obyčejný jednobarevný postroj…nešetřete ovšem na jeho stravě nebo na tom, komu se s ním svěříte do péče. Jak pravil Antoine de Saint-Exupéry: „Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal.“ 



pátek 22. září 2017

TIPY: Tréninkový diář + dárek pro vás

9/22/2017

Jsem ten typ člověka, co je tak nějak ujetý na různé diáře, notýsky, sešitky, lepící papírky, prostě papírenské věci. A nešlo by to bez toho, abych tuto svou ujetost nepromítla i do druhé ujetosti – a tou jsou psi. Když jsem začala s Mojem nějak více fungovat a trénovat, začala jsem přemýšlet o tom, že by to chtělo jakýsi deník či diář, kam si budu zaznamenávat, co jsme kdy trénovali, kdy jsme byli na cvičáku, jak nám trénink šel a podobně. 



Proč si vlastně vést diář?

Důvodů k tréninkovému diáři je spousta:
1. Motivace k práci – můj ohromný problém je ten, že se často nedokážu k ničemu dokopat, a právě můj diář na tréninky mi tak nějak pomáhá v tom sebrat se a jít něco dělat. Kouknu a vidím, že jsem vlastně chtěla trénovat nějaký trik, který Moja bavil a tak se seberu a jdeme cvičit.
2. Přehled o tom, co jste trénovali – díky záznamům v diáři víte, které triky či cviky jste kdy trénovali, což je užitečné např. když se připravujete na některou zkoušku. Takto víte, kolik tréninků jste čemu věnovali, případně, čemu se věnovat v dalších trénincích.
3. Plánování tréninků – není nic horšího, než když jdete trénovat a vlastně nevíte co. Abych tomuto předešla, mám ve svém diáři týdenní plánovač, kam si sepíšu, co chci ten týden trénovat a pak si to rozplánuju do jednotlivých dní.

Plánovač akcí - zde si zapisuji tréninky, semináře a podobně

4. Přehled o průběhu tréninků – díky tomu víte, co vám v které sekvenci šlo nebo naopak nešlo a na co se máte v dalším tréninku zaměřit, na co si dát pozor a podobně. Můžete si také zapisovat myšlenky, co se vám nezdálo, případně co byste v další sekvenci chtěli udělat, vyzkoušet či otestovat.
5. Rozehnání krize – asi každý z nás má občas období, kdy si myslí, že se mu nic nedaří, nikam se s psíkem neposouvá, zkrátka je všechno na nic. Na to existuje skvělý lék – přečtěte si záznamy z diáře půl roku zpět, nebo třeba rok zpět. Díky tomu zjistíte, že vlastně nemáte proč být smutní či demotivovaní, protože uvidíte, jaký kus práce jste udělali, uvidíte, že jste se trápili s něčím, co třeba dnes zvládáte levou zadní, jen prostě momentálně se neposouváte nějakým extra tempem, což ale neznamená, že se neposouváte vůbec.
6. Přehled pro vašeho trenéra – pokud cvičíte pod vedením nějakého trenéra, je diář super věc i pro něj, jelikož může vidět, jak si vedete, co trénujete mimo vaše společné tréninky, jak se vám daří, na co se zaměřit a podobně.
7. Zaznamenání zdravotního stavu psíka – kdy jsem diář opravdu ocenila, bylo, když měl Mojo nějaké zdravotní problémy a já si tak mohla na každý den zapsat, kdy má brát jaké léky, do kdy má mít dietu a kdy máme jít na kontrolu. Před více jak rokem, když měl zánět střev, bych si rozhodně zapsala průběh onemocnění, abych měla přehled (ovšem tehdy jsem to měla načmárané na kusu papíru).

Weekly to-do - zde si rozepisuji, co chci cvičit a to následně rozepisuji do jednotlivých dní

Mé první dva diáře byly obyčejné diáře na denní záznamy, ty mi bohužel ale nevyhovovaly, jelikož někde jsem místo nevyužila, jinde ho zase bylo málo, a celkově byly pro mě poněkud nevariabilní. A tak jsem sedla k počítači a vyrobila si diář vlastní.

Takhle nějak vypadají mé zápisky z jednotlivých tréninků a seminářů, opravdu neskrývám své nadšení pro washi pásky a různé samolepky :D







Na první články jsem si dala přehled celého roku, kam si kroužkuji dny, kdy máme buď nějaký trénink, seminář nebo třeba fyzioterapii. Na dalších stránkách pak mám rozepsané jednotlivé dny u měsíců, kam si tyto akce rozepisuji. Pak následuje týdenní plánovač, který mám rozdělený na dvě části. Do první si sepíšu, jaké triky a co chci ten týden trénovat a to si následně rozplánuji do jednotlivých dní, kde mám taktéž zapsány i jednotlivé akce (tréninky, semináře apod.). Vše si také „odfajfkovávám“, abych věděla, že jsme to skutečně cvičili (znám se :D ). Po týdenním plánovači přichází na řadu dny jednotlivých měsíců, které jsem si odlišila „DIY“ oddělovači s vlastními fotkami (ne, nejsem náfuka! :D ), zde si píšu všechny podrobnější informace o trénincích, poznatky od trenérů, své myšlenky a podobně. Jako poslední jsem si vytvořila stránku, kam si zapisuji semináře, včetně data a místa konání a také trenéra, který seminář vede, abych měla přehled o tom, kde jsme ten rok byli.

Ukázka mého DIY oddělovače na jednotlivé měsíce :) jak jinak než s panem Mojem (ale také dalšími psíky, které jsem fotila)
Na závěr stránka pro zapisování seminářů

Všechny stránky diáře mám vytištěné oboustranně na klasické domácí tiskárně a dané v pořadači formátu A5. Vzhledem k tomu, že výroba opravdu nebyla nic těžkého, pak bych se s vámi ráda o tento diář podělila, a proto si můžete stránky stáhnout a vytisknout :) budu ráda, pokud vás to podnítí se se svým psíkem čemukoli věnovat a také budu ráda, když mi třeba na mail nebo na facebooku pošlete ukázky vašich tréninkových diářů, pokud si nějaké vedete. Tak tréninku zdar a směle do diářování :)


STAHUJTE ZDE  <

_________________________________
heslo pro rozbalení je "pawsitive"*


*tímto vás taktéž žádám, abyste diář nijak neupravovali, neprodávali a nevydávali za svůj, děkuji

pondělí 31. července 2017

TIPY: Rady pro majitele reaktivců

7/31/2017

O reaktivcích už jsem jeden článek psala (Tak trochu jiní psi), proto bych se chtěla podělit s některými poznatky či radami, jak si alespoň trochu ulehčit život s těmito psíky. S Mojem jsme si už lecco zažili a musím uznat, že se naše situace dosti zlepšila, ačkoli má se psy stále stejný problém. Začala jsem Moja brát úplně jinak, začala jsem na naší situaci hledat i nějaká ta pozitiva (věřte mi, fakt jich tu pár je! :) ), ale především jsem s ním přestala bojovat.



• Smiřte se s tím, jaký je váš pes, přijměte ho takového jaký je •


Čím dříve svého psa přijmete takového, jaký je, tím dříve můžete začít pracovat na tom, aby začal brát svět trochu více s klidem. Z reaktivce sice nikdy neuděláte „normálního“ psa, ale můžete ho naučit lépe zvládat stresové situace a tím ulehčit život jemu i sobě a ušetřit si spoustu trápení. Připravte se na to, že nějaký únosný stav nepřijde za týden. Bude vás to stát nějaký čas a také hodně práce, ale výsledek jednoznačně stojí za to. Berte to tak, jak to je. 

Mně osobně pomohlo o Mojovi mluvit s různými trenéry, ať už na semináři přivolávačů, na komunikačních lekcích nebo na individuálních trénincích. Když jsem tak nějak pochopila, že je prostě jiný a jiný vždycky bude, pak už to šlo tak nějak samo. Měla jsem tři možnosti – vzdát to a najít Mojovi jiný domov (což nepřipadalo v úvahu), nechat to plavat a smířit se s tím, nebo začít bojovat. A tak jsme se dali do práce. Mimo jiné jsem musela uznat, že díky Mojovi jsem se začala o psy zajímat víc a začala jsem se zajímat i o odvětví, které by mě dřív asi ani nezajímaly a pochybuji, že bych se po nich pídila, kdybych měla normálního psa.



• Nehledejte viníka •


Jedna z věcí, co vám určitě nepomůže, je hledat viníka. Je jedno, zda za problémy vašeho psa může chovatel, který nechal nakrýt labilní fenu, množitel, od kterého jste si následně psíka koupili, nebo člověk, který vašeho psa v minulosti týral a vy jste si ho poté adoptovali, pes, který vašeho psa napadl, nebo jakékoli vaše selhání ve výchově. Je to jedno. Vaši situaci to momentálně nijak nevyřeší. Neplýtvejte energií na hledání viníka, využijte ji ke zlepšení vztahu s vaším psem a na hledání řešení jeho problémů.

Dlouhou dobu jsem se užírala tím, co všechno vlastně způsobilo to, že je Mojo jaký je, ale k čemu mi to ve výsledku bylo? Naprosto k ničemu, akorát jsem se zbytečně vytáčela a plýtvala časem na úplné zbytečnosti, které Mojovi stejně nijak nepomohly. Jediné co z toho mám, je možná fakt, že už vím, na co si dát v budoucnu pozor, třeba u dalšího štěněte.



• Jestli se něco pokazí, berte to jako zkušenost, ze které si můžete něco vzít •


Z vlastní zkušenosti vím, že je těžké nehroutit se z každého konfliktu či nezvládnuté situace. Mě samotnou konflikty se psy velmi stresují a v minulosti jsem měla tendenci se jimi trápit ještě dlouho po tom, co se staly. Je to ale další z věcí, které vám vaší práci ani snažení nijak neulehčí. Je lepší si každou nezvládnutou situaci zpětně projít a zamyslet se nad tím, proč se vůbec stala a co byste mohli pro příště změnit, abyste jí oba zvládli lépe. Pro příklad, váš pes opět vystartoval na jiného psa, kterého jste potkali při venčení – všímali jste si v tu chvíli svého psa? Dal vám on včas signál, že přestává situaci zvládat? Nebyli jste příliš blízko druhému psovi? Příště prostě zkuste zvětšit vzdálenost od druhého psa, nebo přejít na druhou stranu ulice.

Tuhle radu jsem dostala na semináři pro útěkáře a byla to tehdy jedna z nejzásadnějších rad, jaké jsem kdy dostala, jelikož jsem každý konflikt brala jako své selhání. Opravdu stačilo tak málo a já to začala brát úplně jinak. Pokud Mojo špatně reagoval na nějakého psa, pak jsem při setkání s jiným psem zvětšila vzdálenost a obešlo se to bez zbytečných scén. Samozřejmě ne vždy se vám podaří mít situaci pod kontrolou, např. v případě volně běhajících psů, kteří nemají přivolání, ale i zde si jde ve většině případů nějakým způsobem poradit, ať už tím, že se cizímu psovi budete stavět do cesty, aby nemohl na toho vašeho, nebo se svým psem budete utíkat po stráni :D .




• Pracujte na sobě •


Je dobré si uvědomit, že vy a váš pes tvoříte tým. Vy jste podstatná část týmu a bez vás to fungovat nebude. Pokud se vy budete bát v krizových situacích a necháte se ovládnout stresem, pak totéž udělá i váš pes. Připravte si krizový plán, jak se zachovat ve stresové situaci a trénujte. Ideálně se poptejte lidí, kteří řeší podobné problémy, jak tyto situace řeší oni. Tímto získáte jistotu, kterou pak můžete využít, když to budete potřebovat.

Stejně jako potřebujete svého psa naučit lépe zvládat stresové situace, musíte se je naučit lépe zvládat i vy. Já částečnou jistotu získala mimo jiné díky seminářům a tréninkům. Částečně ale samozřejmě přišla časem, po tom, co jsme s Mojem zažili několik konfliktů a mohli si tak některé možnosti vyzkoušet a „potrénovat“.



• Pracujte se svým psem, pracujte na vzájemném vztahu •


Vztah s vaším psem je další nedílnou součástí vašeho společného spokojeného soužití. Budovat váš vztah můžete 100 a jedním způsobem. Cvičení triků nejen, že zlepší váš vztah, ale přispívá také k psychické pohodě vašeho psa. Mimo jiné, čím více se toho váš pes naučí, tím rychleji a snáz se učí další nové věci – třeba lepší zvládání stresových situací. Hrajte si, užívejte si společné chvíle. 
Pro reaktivní psy jsou skvělou aktivitou hlavolamy, které psa učí samostatně řešit různé situace (o hlavolamech si můžete více přečíst ZDE ). 
Choďte na procházky někam, kde budete mít klid – i fyzické vyžití přispívá k psychické pohodě. 
Zkuste psí sporty, u kterých se můžete učit vzájemné spolupráci, u kterých si budete hrát a zároveň svému psovi poskytnete i fyzické a psychické vyžití. 
Navštěvujte semináře zaměřené na reaktivce apod., kde se dozvíte mnoho užitečných informací, které si můžete vyzkoušet i v praxi pod dohledem odborníka.

I učení triků vám pomůže zlepšit vztah s vaším psem
V době, kdy jsem se tak nějak smířila s faktem, že Mojo prostě není a nikdy nebude jako ostatní „normální“ psi, jsem jeho povahu začala brát nějak víc s klidem. Přestala jsem to jaksi „hrotit“. Místo toho jsem s ním začala cvičit věci, které jsem s ním měla cvičit už dávno (ideálně hned, jak jsem si ho dovezla domů), jako např. přivolání, motivaci na mě, oční kontakt a celkově jsme začali pracovat na zlepšování naší spolupráce skrz různé triky. K tomu nám moc pomohly i individuální tréninky, kde jsme řešili jednotlivé věci. Dříve byl Mojo pes, který na mě venku naprosto kašlal, bylo mu jedno, že na něj volám, že na něj mluvím, že po něm něco chci a to i když jsem měla pamlsky. Pro něj jsem venku jednoduše nebyla důležitá ani já, ani pamlsky. Což se naštěstí fatálně změnilo po pár týdnech či měsících práce. V krizové situaci, kdy už „přepne“ se sice stále nechytám, ale jinak je naše spolupráce na mnohem vyšší úrovni, než kdy dřív a díky tomu se nám daří převážné většině „přepnutí“ vyhnout.


• Pokuste se svého psa pochopit •


Další věc, která vám rozhodně ulehčí práci i samotné soužití s vaším psem, je to, pokud se ho pokusíte pochopit. Pokud máte psa, který se něčeho opravdu bojí, je dobré, když se pokusíte na svět podívat z jeho pohledu a podle toho s ním i pracovat. Nemluvím tu o tom, že ho máte litovat a dělat z něj chudáčka, vůbec ne. Mluvím tu o tom, být mu oporou. Pokud např. začne vyšilovat venku kvůli sněhulákovi, nervěte ho k němu násilím. Buďte mu oporou, jděte ke sněhulákovi nejdříve vy a ukažte mu, že se opravdu není čeho bát, odlehčete situaci svým smíchem, uvidíte, že to na psa zapůsobí úplně jinak, než kdybyste ho táhli násilím a byli rozčílení, že zase hysterčí. Stejně tak pokud se váš pes bojí jiných psů, nenuťte ho do kontaktu s nimi. Nevím, kde se vzala myšlenka, že každý pes se musí seznámit s každým psem, kterého potká, ale každopádně je tato myšlenka naprosto zcestná. Všímejte si signálů vašeho psa a reagujte na ně. Pokud se nechce přátelit s nějakým psem, pak prostě odejděte a nenechte cizího psa toho vašeho obtěžovat. Máte vy z něčeho strach či panickou hrůzu? Pak je pro vás asi jednoduché si představit, jak se cítí váš pes, pokud se k němu blíží pes, kterého se bojí.

Toto vám pomůže po vašem psovi nechtít něco, co pro něj ani není fyzicky možné (viz. následující rada ohledně studia jak funguje stres). Myslím, že i toto vám pomůže vašeho psa brát takového, jaký je. Začnete mimo jiné i o různých situacích přemýšlet tak nějak jinak, tak, jak by je nejspíš bral váš pes a podle toho se také zařídíte…při nejhorším budete mile překvapeni, jak skvěle váš pes situaci zvládl (což se mně stalo už nesčetněkrát).



• Vzdělávejte se, hledejte různé cesty, různá řešení •


Nikde na světě asi nenajdete dva psy, kteří by byli naprosto stejní, ať už vzhledově, tak především povahově. I když vezmeme dva psy ze stejného vrhu, najdeme u nich jisté odlišnosti. Proto se nenechte odradit, pokud vám nebude fungovat nějaký postup, který fungoval někomu jinému. Nevzdávejte to po prvním nezdaru, nevzdávejte to ani po druhém. Hledejte, pátrejte, konzultujte s odborníky a určitě najdete nějaký způsob, jak svému psíkovi pomoci. Jako první třeba začněte s vymýšlením způsobů, jak se co nejvíce vyhnout stresovým situacím: má-li váš pes problém se psy? Nechoďte do parku, který je plný psů, ale najděte si místo, kam moc psů nechodí. Přechází váš pes do agrese, pokud míjíte jiného psa? Pak přecházejte na druhou stranu ulice a obcházejte psy obloukem tak, aby stres vašeho psa nepřesáhl únosnou mez. 

Jednou z úplně nejdůležitějších věcí je, zjistit si informace, jak vlastně psi fungují, jak se učí a především jak u většiny živočichů funguje stres. Stres je totiž to, co váš reaktivec zažívá neustále a je to také to, co vám nejvíce ztěžuje práci. Mnohdy lidé po svém psovi chtějí něco, co je pro něj nemožné, a to nemluvím o nějakých sportovních výkonech, ale o tom, co je pro něj fyzicky neuskutečnitelné. Např. to, že po psovi, který přesáhl únosnou mez stresu, chtějí, aby přemýšlel a reagoval na povely. V takových situacích sami sobě přiděláváte práci a sami sebe odsuzujete k neúspěchu. 

Seminář Jak nebojovat s útěkářem...vřele doporučuji

O reaktivních psech se naštěstí začíná mluvit čím dál více, takže i najít různé informace není až takový problém. I v našich končinách začínají přibývat kvalitní semináře, kvalitní literatura i kvalitní trenéři. Bohužel ale i nekvalitní trenéři a pseudoodborníci, kteří rádi poradí, ale vám to bude spíše ke škodě, proto si dejte o to více práce s filtrací informací a opravdu si pořádně rozmyslete, komu se se svým psem svěříte do péče. Reaktivci bývají ve většině případů velmi citliví psi a stačí jim opravdu málo a váš problém můžete i stokrát znásobit a to určitě nechcete. Najdete si dobrého trenéra, klidně i více trenérů a konzultujte s nimi vše, co vás jen napadne. Zvláště pak, když někde narazíte na různé rady, články a podobně. I zde se řiďte svými pocity, pokud se vám něco nebude zdát, pak se na to vykašlete, je to váš pes a nikdo vás nemůže nutit s ním zacházet tak, jak vy nechcete. Nenechte se také odradit např. vzdáleností nějakého trenéra, v Čechách máme skvělé trenéry, kteří objíždí semináře po celé republice (i Slovensku) a nemají problém ani s konzultacemi po internetu.

_____

Život s reaktivním psem není úplně snadný, ovšem pokud si vymyslíte jakési záložní plány krizových situací, časem zapomenete, že má váš pes nějaký extra problém. Nepopírám, že je to často i psychicky náročné, ale když pak společně se svým psem dosáhnete byť i maličkého úspěchu, je to k nezaplacení. Nevzdávejte to s nimi, buďte trpěliví a výsledky, které se jednoho dne dostaví, budou jednoznačně stát za to. Hodně štěstí :)


Pozn.: Tím, že píši, že máte psy obcházet, či že máte chodit na místa, kde se moc psů nevyskytuje, tím neříkám, že nemáte nijak řešit problémy svého psa nebo se jim vyhýbat. V tomto případě je lepší setkávat se se psy v řízených situacích, kdy víte, že máte situaci pod kontrolou a nehrozí nějaký konflikt, či rvačka.


sobota 8. července 2017

TIPY: Jak se připravit na štěně

7/08/2017

Před několika lety, kdy jsem už byla rozhodnutá, že si pořídím štěndo, jsem pátrala, co všechno bych si vlastně měla připravit ještě před tím, než si ho přivezu domů. A ačkoli jsme už předtím psíka měli, tak jsem si nebyla úplně jistá a nechtěla jsem nic zanedbat. Zde máte pár nejzákladnějších tipů jak se na pořízení štěněte připravit.


Studujte, vzdělávejte se

Asi první, co byste měli před pořízením štěnda či dospělého psíka udělat, je nastudovat si něco o tomto živočišném druhu. Myslím, že každý, kdo vůbec jen přemýšlí o pořízení psa, by měl o těchto bytostech vědět i něco víc, než jen to, že mají většinou 4 nohy, 2 uši, ocas a srst.
Pes je tvor, se kterým budete dlouhé roky sdílet svůj život. Nemusíte se stát odborníky na psy, stačí si přečíst i jednu dobře zvolenou knihu (seznam knih, které stojí za přečtení, najdete ZDE) a i ta vám může poskytnout ty nejdůležitější informace, jako např. jak se psi učí nebo jak vnímají svět. Věřte mi, že pokud investujete pár hodin svého času ke zjištění těchto informací, ušetříte si mnoho nervů a vedle toho i času, který byste v budoucnu strávili nápravou naučených zlozvyků vašeho psa apod.

Vybavte se

Nedílnou součástí přípravy na štěndo, je výbavička. U většiny chovatelů (tedy těch, kteří chovají psy s PP) máte tu výhodu, že vám část výbavičky dají ke štěněti. Většinou dostanete obojek, vodítko, nějakou hračku a krmivo, na které je štěndo zvyklé. Bohužel to ale není pravidlo, takže je lepší být připraven na vše, případně se s chovatelem domluvit.
A co by tedy mělo v této výbavičce být? Jednoznačně obojek (nebo ideálněji postroj), vodítko, misky, hračky (ne jednu, ne dvě, prostě hračky), kvalitní krmivo (či maso, pokud se rozhodnete krmit barfem a máte vše nastudováno), nějaké pamlsky a pelíšek či boudičku (nebo klec). Toto jsou věci, které byste ideálně měli mít doma ještě, než si přivezete štěndo. Je sice fakt, že u takového postroje se špatně odhaduje velikost, každopádně jsou k dostání nastavitelné postroje, které vaše štěndo může mít prakticky od nějakých 2,3 měsíců, až do dospění (u středních psů…u větších je to trochu složitější a těch postrojů za tu dobu pořídíte asi víc).

Hraček pro štěndo není nikdy dost, ani pro dospělého psa :)

Připravte vhodné prostředí

Štěňata jsou zvídavá stvoření a moc ráda vše žužlají. Proto se pokuste dát z jejich dosahu vše, co by žužlat neměly – především kabely, prodlužovačky, či květiny (u květin ještě doporučuji si zjistit, zda nejsou pro psy jedovaté). K zajištění kabelů jsou dnes k sehnání všemožné lišty, kterými kabely jednoduše zakryjete, a štěně se k nim nedostane.
Na co se zapomíná asi nejvíce, je podlaha. Asi si říkáte, jak máte připravit podlahu na příchod štěněte a hlavně proč. Kluzká podlaha totiž může mít negativní vliv na vývoj kloubů štěněte, což může v dospělosti vést k vážným vadám pohybového aparátu, jako je např. dysplazie. Máte-li v bytě lino, plovoucí podlahy, parkety nebo dlažbu, pořiďte si alespoň do dvou hlavních místností, kde se bude vás budoucí psík pohybovat, zátěžový koberec, či běhouny. Je pravda, že zátěžový koberec není úplně estetická záležitost, každopádně poskytne vašemu štěněti prostor pro správný vývoj kloubů a tím do budoucna ušetříte spoustu peněz, které byste následně museli investovat do veterinární péče a medikamentů. A nechcete-li zátěžák, pořiďte si běhouny, které jsou rozhodně estetičtější.

Myslete na vše

Další z věcí, které byste si měli zjistit, je dostupnost veterin ve vašem okolí, případně veterin s pohotovostí, jelikož se štěnětem budete navštěvovat veterináře v následujících měsících především kvůli očkování (na toto doporučuji aplikaci GetVet). U veterinářů také doporučuji si zjistit recenze od co největšího počtu lidí, ty můžete najít např. ve facebookových pejskařských skupinách. Veterináře, kterým se naopak vyhnout můžete najít ve skupině „Veterináři, které v žádném případěnedoporučujeme a bojkotujeme je“.
Neméně užitečné také je si najít ve vašem okolí dobrý cvičák, který budete se svým psíkem navštěvovat. Každopádně si dejte záležet s výběrem jak cvičáku, tak i samotného trenéra. Opět si zjistěte recenze co nejvíce lidí, jeďte se podívat na hodinu, ať vidíte, jak daný trenér se psy pracuje apod. Nic vás nezavazuje k tomu, že pak musíte cvičák navštěvovat doživotně, samozřejmě nemusíte, ale pro získání základů, či všemožných rad, je to více než užitečné.


Určete si pravidla

Jednou z nejdůležitějších pravidel ve výchově psa je dodržování pravidel. Ta byste měli nejen vy, ale všichni členové vaší domácnosti, u psa dodržovat již od útlého věku, ideálně od prvního dne, kdy si štěně přivezete domů. Chcete-li si ušetřit práci, stanovte si pravidla ještě předtím, než si štěně přivezete a opravdu striktně trvejte na jejich dodržování. Většina psů potřebuje opravdu černobílá pravidla. Pokud nechcete, aby váš pes nelezl na gauč, pak na gauč nesmí. Ne, že ho jednou necháte a pak jej budete trestat za to, že si dovolil na gauč vylézt. Stejně tak pokud např. nechcete, aby váš pes chodil do ložnice, či do dětského pokoje, pak tam nesmí 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, 12 měsíců v roce. Pokud polevíte v dodržování těchto pravidel, ztěžujete tím práci sami sobě a psovi tím děláte bordel v tom, co vlastně smí nebo nesmí.

A co říci na závěr? Štěstí přeje připraveným :)

Co vy? Jak jste byli připravení na příchod štěnda do vaší domácnosti? A co byste udělali jinak?

Zdroj titulní fotografie: handipet.org

pátek 30. června 2017

RECENZE: Méně známé pamlsky

6/30/2017

V dnešní době jsou pamlsky nedílnou součástí výbavy mnoha a mnoha pejskařů. S hojně prodávanými pamlsky má zkušenosti většina z nás, ale proč vám nepřinést recenzi na méně známé pamlsky, které si i nějakou tu pozornost přeci jen zaslouží. A tak jsme pro vás s Mojem otestovali 4 druhy pamlsků od méně známých výrobců. 


Terra Canis Strolchis – kachní


Začněme mými favority. Jedná se o bezobilné keksíky, které vypadají jako pamlsky, které si někdo upekl doma sám. Výrobce udává, že veškeré použité suroviny jsou v kvalitě k lidské spotřebě. Mimo jiné tyto pamlsky neosahují obiloviny, ani umělá aromata, či barviva. Což je pro mě obrovské plus, jelikož najít pamlsky bez obilovin, aromat a barviv není úplně jednoduché (pokud nepočítám sušená masa). Mimo jiné jsou velikostně ideální na klikrtrénink pro majitele malých a středních psů, což oceníte, hlavně, pokud vás nebaví veškeré pamlsky neustále porcovat. Ovšem pro takového labradora jsou tyto pamlsky asi jako drobky, takže pro větší psíky je moc nedoporučuji. I navzdory malým kouskům se pamlsky dobře odhazují. Ani doba konzumace není příliš dlouhá, Mojovi, který nehltá a na jídlo celkově nijak nespěchá, trvala asi tak dvě kousnutí.



Greenwoods Nuggets - kachní a kuřecí



Mojovými favority jsou naopak tyto pamlsky. Jakmile ochutnal, už mi nedal pokoj a chtěl další a další. A pokud chutnají stejně dobře jako voní, pak se mu ani nedivím. Jak můžete poznat dle složení, jedná se téměř o čistou svalovinu, která je usušená lyofilizací, neboli mrazem. Jelikož se jedná o větší kusy, tak budete nuceni si pamlsky nejdříve naporcovat, pokud byste je chtěli používat při tréninku. Strukturou bych je přirovnala k sušeným plícím, takže se dají dobře krájet, ovšem připravte se, že poměrně dost drobí. Vzhledem k tomu, že se dají i porcovat, tak jsou skvělé jak na trénink, tak i prostě jen jako ňamina, když chcete psíkovi jen tak udělat radost. 



Nutrivet Inne snack – kuřecí



Toto jsou opět pamlsky, které jsou svými rozměry naprosto ideální na klikrtrénink. Sice nevoní úplně vábně, každopádně složením bych je zařadila mezi nadprůměrné, hlavně díky tomu, že neobsahují obiloviny, umělá barviva, ochucovadla ani konzervační látky. Jsou v mnoha ohledech podobné granulím, takže je pes snadno a rychle rozkouše. Nijak se nedrobí a dobře se odhazují. 



CANIBIT pštrosí cookies



Tyto pamlsky jsou, řekla bych, lepší alternativu k piškotům. Svým složením nejsou úplně ideální, jelikož obsahují velké procento obilnin a malé množství masa (co také chtít, za ty peníze), každopádně pár pamlsků denně psovi určitě neublíží. Oproti ostatním pamlskům jsou značně větší a na rozdíl od Greenwoods Nuggets se mnohem hůře porcují. Sice se dají rozkrojit, ale zbyde po nich hodně nepořádku. Vzhledem k velikosti pamlsků počítejte u menších a středních psů s delší dobou konzumace (pan Mou je na můj vkus žvýká poměrně dlouho :D ). Já osobně jsem tyto pamlsky koupila především proto, že při tréninku Moja rozehrávám na pamlsky, které mu odhazuji a k tomuto účelu se opravdu více hodí větší pamlsky, jelikož malé kousky pak např. v trávě hledá půl hodiny.



Jaké používáte nejčastěji pamlsky vy? A jaké mají nejradši vaši čtyřnožci? :)


Všechny recenzované pamlsky lze zakoupit na eshopu Zoohit.

________________________________________________________________________________________________________

Nejedná se o sponzorovanou recenzi.




pondělí 12. června 2017

REPORT: Komunikační lekce s Lenkou Blachovou a Magdou Šimečkovou, 13. - 14. 5. 2017

6/12/2017

První seminář, na kterém jsem s Mojem byla (a první kynologický seminář celkově), byly komunikační lekce s Lenkou Blachovou a Magdou Šimečkovou v roce 2014, a byl to seminář, na který asi nikdy nezapomenu. Bylo to v době, kdy se Mojovy problémy se psy neustále stupňovaly a já začala pátrat po jejich řešení a příčinách. Něco málo jsem už načteno měla, ovšem množství informací a poznatků, které mi tento seminář dal, bylo opravdu obrovské. Nehledě na fakt, že tyto dvě trenérky mi ukázaly naprosto jiný svět, za což jsem jim nesmírně vděčná. Bohužel ale jsou jejich komunikačky tak ojedinělé, že se málokdy poštěstí se na ně dostat. A nám se letos opět poštěstilo se jich zúčastnit.


Proto jsem byla štěstím bez sebe, když mi bylo holkama z Psích akcí oznámeno, že s nimi pojedeme v květnu do Brna právě na komunikačky. O našem dobrodružství si můžete přečíst více v článku Za komunikačkami až na kraj světa.


O čem jsou komunikačky

Asi si říkáte o čem ty komunikačky vlastně jsou. Ve zkratce jde o lekce psí komunikace, které jsou zcela v režii psů a lidé do nich nijak nezasahují. Komunikační dvojice, či trojice, jsou opravdu pečlivě vybírány, aby zde šlo o komunikaci, ne o konflikt. Psí lektoři většinou bývají přímo psi Lenky, či Magdy, případně některý ze psů účastníků, kterého už trenérky dobře znají. Nejde zde o demonstraci problémů psa. Takže se nemusíte bát, že by váš pes byl nucen zažívat konfliktní situaci a tedy velký stres, vše je zde nastaveno tak, aby k žádným konfliktům nedošlo. Tím pádem např. u nejistých psů, kteří jsou zvyklí být obtěžováni jinými psy, ačkoli vysílají všemožné signály, že nestojí o kontakt, dojde k situaci, kdy jsou jejich signály respektovány a tím i podpořeny.

Sobotní část byla zahájena představením trenérek a krátkým popisem, jak bude celá akce přibližně probíhat. Samozřejmě byly probrány i bezpečnostní pokyny, jelikož většina psích účastníků byli reaktivci nebo psi, kteří jednoduše mají problém s jinými psy. Proto bylo vše zařízeno tak, aby nedošlo k žádnému konfliktu, či zbytečně stresové situaci. Následovalo představení každého psího účastníka, popsání jeho problémů a podobně. Poté se trenérky odebraly na poradu, kdy každému z psích účastníků přiřadili některého z dostupných komunikačních lektorů.



Většina lekcí probíhala tím způsobem, že pes - student byl v oplocené části, za zavřenou brankou a pes – lektor ve volné části. Pokud oba psi ukázali, že stojí o přímý kontakt, pak byla branka otevřena a mohli si spolu zaběhat, hrát a podobně. Pokud naopak psi ukázali, že o žádný bližší kontakt nestojí, branka zůstala zavřená. Lidé do komunikací nijak nezasahovali, pouze pokud se psík obrátil na člověka pro pomoc či podporu. Jakmile jeden ze psů dal najevo, že pro něj je dokomunikováno, lekce byla ukončena. Po odvedení psího lektora se přešlo do teoretické části, kdy nám trenérky přeložily nejdůležitější části proběhlé komunikace. Vysvětlily nám, co znamenal který signál, jaký je rozdíl v signálech v souvislosti s postavením psa a podobně. Stejně tak zde byl prostor pro různé dotazy, pokud např. někdo měl nějaký poznatek, nebo nerozuměl některé části komunikace atd.



V sobotu, vzhledem k informačnímu úvodu a pár dalším záležitostem, absolvoval každý psí účastník jedno kolo komunikace. V neděli jsme pak, i díky dřívějšímu začátku, stihli kola dvě. Asi si říkáte, jestli nejsou pouhá tři kola za celý víkend trochu málo. Nejsou. Vzhledem k tomu, že se tohoto semináře účastnili především psi, kteří mají nějaký problém, tak to pro ně bylo velmi psychicky náročné. Stejně tak je třeba brát ohledy i na psí lektory, kteří jsou sice mnohdy velmi zkušení, ale i pro ně je to velmi náročné a účelem komunikaček není psy totálně unavit, ale podpořit je v komunikaci se psy. A upřímně, ani pro lidské účastníky to nebylo o moc snazší. Snažit se sledovat několik hodin komunikaci ostatních psíků, snažit se zachytit co nejvíce signálů, a ještě vnímat výklad, věřte, že to je opravdu velmi náročné, takže se tímto aspektem určitě nenechte odradit.



Myslím, že komunikační lekce by měl alespoň jednou se svým psem absolvovat opravdu každý, nehledě na to, zda jeho pes má se psy problém nebo ne. Tyto dva dny vám dají opravdu hodně, ačkoli se to tak nezdá. Uvidíte na živo všemožné způsoby komunikace, včetně výkladu jejich významu a to vám bohužel nedá žádná kniha ani články. Řekla bych, že je spousta majitelů psů, kteří jsou přesvědčeni, že psům rozumí, ale dennodenně se přesvědčuji o tom, že to ani tak zdaleka není. Psi jsou nesmírně „ukecané“ bytosti, ale většina lidí pochytí jen absolutní zlomek jejich komunikace a i tento zlomek si z převážné části interpretuje absolutně špatně. A pokud se nechcete zúčastnit se svým psem, je zde možnost jít na akci jako divák, takže si myslím, že možnost účasti je tu opravdu pro každého.

Nebudu popírat, že jsem z komunikaček s Lenkou a Magdou nesmírně nadšená. Možná jsem proto i trochu zaujatá. Každopádně jsem si jistá, že pokud se tohoto semináře zúčastníte, nebudete litovat. Věřím, že si zde každý najde své a že pro každého bude nějakým způsobem užitečný a je úplně jedno, zda máte svého prvního psa, či desátého. Je to zkrátka akce, která se tváří poněkud jednoduše, ale dokáže mnohé změnit.


___

Více o seminářích Lenky Blachové a Magdy Šimečkové najdete na stránce psí školy Koira

úterý 30. května 2017

Z NAŠEHO DENÍČKU aneb Za komunikačkami i na kraj světa

5/30/2017

Když jsem se v lednu zúčastnila semináře Experimentální víkendovka s Lenkou Blachovou, v jedné z pauziček jsme si utvořily s Léňou a holkama z Psích akcí (které seminář pořádaly) menší debatní kroužek, kdy jsme nadhazovaly další možné akce právě s Lenkou. Já jsem si posteskla, že se v dohledné době nekonají v okolí Prahy žádné komunikační lekce (na kterých už jsem jednou s Mojem byla a byl to pro mě úžasný zážitek a pro Moja skvělá zkušenost). Načež mi bylo oznámeno, že co řeším, auto je, takže se v květnu pojede do Brna a s námi se na pevno počítá. A tak jak bylo v lednu řečeno, v květnu jsme vyrazili do Brna. 


Nebudu popírat, že jsem v mnoha případech o účasti na jakékoli akci mimo Prahu, ani nepřemýšlela především z důvodu místa konání. Jelikož sama auto nemám, tak představa, že jedu s Mojem např. do Ostravy vlakem, s haldou krámů, kennelkou a nevím čím vším ještě, pro mě byla naprosto neuskutečnitelná (ano, mám ráda své pohodlí :D ).  I když ne, že by mě ani cesta autem neznervózňovala. Ovšem nervozita v tomto případě ani trochu nepřehlušila mé nadšení. Cestovní horečku jsem dostala už asi 14 dní před seminářem, kdy jsem si začala sepisovat seznamy věcí, které nesmím zapomenout (jelikož když jsem ve stresu, tak mám tendence zapomínat, a to především zapomínat důležité věci :D ). Týden před seminářem jsem měla na každý den jasný plán, co musím udělat, aby bylo na víkend vše ok. Tento plán zahrnoval např. koupání a česání Moja (abychom nedělali ostudu samozřejmě :D ), pečení cookies pro holky na cestu (jako částečné odškodnění, že nás vzaly sebou), nakupování a samozřejmě balení.

Po menším brainstormingu jsme se s holkama rozhodly, že vyrazíme už v pátek, jelikož pokud bychom chtěly stihnout začátek semináře, tak bychom musely vstávat asi ve 3 ráno, což je pro mě rozsudek jisté smrti. I když uznávám, že jet v pátek odpoledne po D1 směr Brno také není úplně geniální nápad, ale zlo je to rozhodně menší. Seznam pasažérů zahrnoval 3 lidi a 4 borderky (Moja a tři fenky, z čehož jedno je trošku větší štěňátko, z čehož jsem měla trochu obavy vzhledem k tomu, že Mojo štěňata opravdu nemusí). Zasedací pořádek byl taktéž jasně daný, ovšem pan Mojo dal jasně najevo, že s ním zásadně nesouhlasí a prostě nepůjde v autě do kennelky :D. Nakonec jsme se ale přeci jen bez problémů poskládali a mohli jsme vyrazit.

A tak jsme kolem páté odpolední vyrazili vstříc dálničním dobrodružstvím, která naštěstí nebyla tak divoká, jak jsme se obávaly. Popravdě byla cesta alespoň dle mého naprosto bez problémů, až na maličký zádrhelíček s kufrem ihned po vyjetí, o kterém se ale nesmí nikdo dozvědět a navždy tak zůstane společným tajemstvím naší posádky :D . Do Brna jsme potřebovali dorazit nejpozději ve 22 hodin, jelikož pak bychom měli maličký problém s hledáním noclehu. Naštěstí jsme dorazili s celkem velkým předstihem a tak jsme se v klidu ubytovali v penzionu, který byl od cvičáku, na kterém se seminář konal, vzdálen asi tak 5 minut jízdy autem.

Těšila jsem se, že se po dlouhé cestě prospím, jelikož seminář měl začínat až v 10 hodin. Ovšem asi 5 vteřin po ulehnutí mi došlo, že jakýkoli kvalitní spánek je naprosto bez šance. Asi jsem za ty roky, kdy jsme jezdili kempovat na Lipno s karavanem příliš zpohodlněla, nebo tam měli fakt velmi špatné matrace (pokud se to dalo vůbec nazvat matrací). A ten nonstopáč hned vedle tomu asi taky moc nepřidal.

V sobotu jsme se probudili do krásného slunečného dne.  Po vyvenčení a následné cestě k autu jsme potkali místní obyvatele, kteří byli nadšení, že vidí tolik psů a dokonce i moc krásnou borderku – tedy Májenku. Potom, co jsme jim řekli, že všichni čtyři psíčci jsou borderky vypadali trošku překvapeně :D.

Jak probíhaly komunikačky asi nebudu zbytečně rozepisovat (neb chystám samostatný článek), ovšem za zmínku stojí pár okamžiků. Např. v sobotu, když se kolem poledne začalo drobet zatahovat, někdo dostal nápad postavit na place stany, abychom se měli kde schovat v případě deště. V areálu sice menší zázemí bylo, ale tolik lidí by se tam asi nevešlo. A tak se téměř během mrknutí oka stal plac stanovým městečkem, což byl nesmírně skvělý nápad, vzhledem k tomu, že asi o 10 minut později přišla bouřka a my se tak mohli bez problémů schovat. Z čehož plyne ponaučení – jezdíte-li na jakékoli podobné akce, pořiďte si stan a mějte ho k dispozici v autě, jednoho dne za to budete rádi (já si ho teda jednoznačně chystám pořídit). O to raději jsem byla v neděli, jelikož se bouřkový program opakoval a byl i o něco intenzivnější. Natolik intenzivnější, že se z cvičební plochy na nějakou dobu stal bazének.


Musím říct, že jsem nesmírně ráda, že jsem se tohoto dobrodružství mohla s Mojem zúčastnit. Už si přijdu trochu hloupě, jak neustále opěvuji komunikačky, ale věřte mi, že ani trochu nepřeháním. Možná je to tím, že je to příležitost, kdy si Mojo může zakomunikovat s pohodovými psíky a já jsem při tom naprosto v klidu, jelikož naprosto důvěřuji Lence s Magdou a nemám nejmenší pochybnosti o jejich úsudku. A to i v okamžiku, kdy do komunikace zapojily dalšího psa. Ale tak či tak, je to pro každého skvělá příležitost dozvědět se něco více o našich čtyřnohých parťácích.


Pokud tedy váháte, zda jet na nějaký seminář, který je třeba přes celou republiku, neváhejte. Jeďte tam. Zvláště pak, pokud máte rádi společnost psů a psích lidí. Za sebe mohu říci, že na semináře jezdím nesmírně ráda a je jedno, zda se jedná o seminář pro reaktivace, nebo třeba o seminář o učení psa nápodobou. Už jsem byla na hodně seminářích a zatím nemohu říct, že bych jakkoli litovala své účasti na jakémkoli z nich.


Na závěr musím opravdu pochválit svého čtyřnohého parťáka za to, jak skvěle to zvládl. Mojo není úplně psychicky stabilní pes, je to velká cíťa a mnohdy řeší i to, co nemá důvod řešit. Proto jsem se kvůli němu tohoto výletu trochu obávala. Cesta přes celou republiku, se třemi fenkami včetně jednoho štěněte v autě, dvě první noci mimo domov, v cizím prostředí, v cizím městě…no, zvládl to naprosto skvěle! Občas je fajn i s reaktivcem podniknout nějaké to dobrodružství, zvlášť když si ho i on dokáže užít.

A také bych chtěla moc poděkovat Zuzce a Pétě, že nás sebou vzaly :) Byl to skvělý víkend

O mně

Jmenuji se Jaina, je mi 27 let, jsem grafička, amatérská fotografka, milovnice psů a především majitelka borderáka jménem Mojo. Mezi mé největší zájmy patří kynologie, etologie psů a chovatelské potřeby a o tom všem také jsou mé články.

Máte-li nějaký dotaz, nápad na článek, či recenzi, nebo nějaké připomínky, napište mi do komentářů, na mail nebo třeba na facebooku.

@pawsitive notes 2015-2017

Osvětové články




Doporučuji