Asi většina milovníků psů sleduje na sociálních sítích stránky alespoň jedné organizace, která se věnuje pomoci bezprizorním psům. A asi většině z těchto lidí nejednou proběhla hlavou myšlenka jakkoli se zapojit do pomoci psům, kteří to potřebují. Zde ovšem přichází spousta ale...

Lidé jsou vynalézaví tvorové a mají tendence vymýšlet stále nové a nové věci, které jim pomohou v tom, co dělají a ne jinak tomu je i v kynologii. V dnešní době existuje nezměrné množství různých pomůcek, od starého dobrého obojku až po elektrické obojky, všemožné druhy vodítek a podobně. Ovšem je třeba myslet na to, že u živých a samostatně myslících tvorů má používání každé pomůcky svá pravidla a bez jejich respektování mohou být tyto pomůcky i nebezpečné. Podívejme se tedy na nejčastější chyby u těch nejpoužívanějších.

Obojky

Jednou z nejčastěji používaných pomůcek je nepochybně obojek, který se stal, dá se říct, neodmyslitelnou součástí psů. Ovšem i v dnešní době je až nesmírně časté jeho špatné používání. Asi si říkáte, jak se asi dá obojek používat špatně? Odpověď je jednoduchá - pokud má váš pes naučenou chůzi na vodítku, je poslušný a obojek má spíše z principu, pak je vše v naprostém pořádku. Pokud ovšem váš pes na vodítku tahá, nebo má nějaké problémy s chováním (např. reaguje agresivně na psy, má reakci na střelbu, bojí se cyklistů apod.), pak pro něj i obyčejný obojek může být velmi nebezpečný.
Již několik studií dokázalo, že i občasné zatáhnutí na obojku může psovi porušit funkci štítné žlázy, může způsobit blokace páteře (s tím spojené bolesti hlavy apod.), poruchy nervového systému v předních končetinách, nebo také zvýšit oční tlak. Tyto zdravotní problémy také samozřejmě mohou přispívat k problémovému chování.
Pokud váš pes nemá zvládnutou klidnou chůzi na vodítku, pořiďte mu dobře padnoucí, pohodlný postroj a voďte ho jen na něm. Zapomeňte na mýty, že na postroji se pes naučí akorát tahat a podobně - pes tahá na tom, na čem ho tahat necháte a když se to tak vezme, váš pes nejspíš tahá tak jako tak. Ovšem na postroji mu tím alespoň nebudete poškozovat zdraví. Každopádně i u poslušných psů myslete na to, že i jedno trhnutí za obojek může způsobit nenapravitelné škody.

I jedno zatáhnutí za obojek může způsobit nenapravitelné škody, nemá-li váš pes spolehlivou chůzi na vodítku, pořiďte mu postroj

Halti ohlávka

Ohlávka si v poslední době získala velkou oblibu u majitelů psů, kteří z jakéhokoli důvodu ještě nemají zvládnutou klidnou chůzi na vodítku. Např. u psů, kteří mají problém s jinými psy je skvělou pomůckou k lepší ovladatelnosti, ovšem i halti ohlávka má svá pravidla. Celkem často vídám lidi, kteří halti ohlávku používají špatně a z některých případů mi až běhá mráz po zádech. Zcela upřímně, kdo z vás, kdo ohlávku používáte, si zjistil, jak jí správně používat?
Halti ohlávka by měla být používána pouze a jen s vodítkem, které je zakončeno z obou stran karabinou - jeden konec připnete k ohlávce, druhý k obojku, nebo ideálně k postroji. V případě potřeby zatáhnete (ne cuknete!) za konec, který je připnut k ohlávce, tím změníte směr chůze vašeho psa, jinak držíte konec, který je připnutý k obojku/postroji. Nikdy byste neměli mít vodítko připnuté pouze k ohlávce. Na co už úplně zapomeňte, je ohlávka připnutá na flexi vodítko - tuto možnost si vymažte navždycky z hlavy. Představte si situaci, kdy vašeho psa něco zaujme a on se rozhodne za tím vyrazit, vodítko se odvíjí, pes nabírá rychlost a najednou mu ohlávka trhne hlavou v opačném směru - jak myslíte, že to dopadne? Možná si říkáte: "Můj pes se ale nikam nerozebíhá." Na to vám odpoví jedno přísloví - "Nikdy neříkej nikdy." Opravdu nikdy nevíte, co se může stát, může ho něco vyděsit, můžete potkat nějakého oblíbeného psího kámoše, můžete potkat zajíce, prostě cokoli a je potřeba počítat i s těmito situacemi.

Stahovací obojky

Stahovací obojky jsou nejspíš první věc, po které sáhnou lidé, jejichž psi tahají na vodítku. Přeci se pes nebude dobrovolně škrtit že, takže logicky začne chodit pomalu...Upřímně, kolik takových psů jste potkali? Já ani jednoho, jelikož takto to prostě nefunguje. Pes, který má potřebu tahat, a ta potřeba je skutečně velká, pak bude tahat, i když mu tahání bude způsobovat bolest.
O tom, co může způsobit i obyčejný obojek jsem psala už výše, zde je to ještě umocněné tím, že se obojek při tahu stahuje psovi kolem krku, což určitě není nijak příjemné.
Opravdu žádná pomůcka vám nevynahradí výcvik, tím si budete muset se svým parťákem projít tak, či tak. Stejně jako tomu je u normálních nestahovacích obojků - pokud váš pes nemá zvládnutou klidnou chůzi na vodítku, pořiďte mu dobře padnoucí postroj.

O něco horší verze klasického obojku, se psem bez zvládnuté chůze na prověšeném vodítku se tomuto obojku vyhněte obloukem

Flexi vodítko

Jedněmi milováno, jinými nenáviděno. Již v článku o výběru vodítka jsem se zmiňovala o plusech a mínusech tohoto typu vodítka. Ano je skvělé pro hárající fenky, psy v rekonvalescenci nebo pro neposluchy, každopádně velké množství majitelů absolutně nepoužívá tlačítko pro zastavení odvíjení, a to je kámen úrazu celé věci. Z této maličkosti vznikají popáleniny, řezné rány a podlitiny, mnohdy i rvačky a to naprosto zbytečně.
Zde asi není úplně potřeba se rozepisovat o tom, jak vlastně má být toto vodítko správně používáno. Stačí koukat kolem sebe, hlídat si, aby se váš pes nepletl někomu do cesty. Na frekventovanějších místech si zablokujete odmotávání vodítka, které odblokujete pouze na místech, kde nehrozí, že byste mohli někoho obtěžovat nebo zranit. Prostě se chovejte ohleduplně a využívejte všechny funkce vodítka, včetně blokace odvíjení, od toho tam přeci je.

Elektrické obojky

Elektrické obojky jsou samy o sobě dosti ožehavé téma. Za sebe nemohu říct, že bych byla 100% proti nim, ale spíše je beru jako takové to poslední řešení, když nic jiného nefunguje, nebo když to zrovna jinak nejde, a například vibrační obojky jsou báječné pro hluché psy. Je tu bohužel to velké ALE. Velká spousta lidí si myslí, že šoupne psovi na krk obojek, párkrát mu dá ránu a problém vyřešen - omyl, opět to takto nefunguje (a to už vůbec nemluvím o případech, kdy lidé vrazí EO na krk třeba 8měsíčnímu štěněti, protože naučit přivolání je moc velká piplačka).
I u elektrických obojků platí, že žádná pomůcka nikomu nevynahradí výcvik ani výchovu psa. U EO je navíc ten problém, že neodborné a neuvážené používání může způsobit ještě mnohem větší problémy, než je to, že pes neposlouchá na zavolání. Opravdu velmi snadno můžete u psa vytvořit strachové reakce na různé podněty, a to včetně psů nebo i lidí.
Chcete mít psa na volno a mít u něj spolehlivé přivolání? Začněte pracovat na motivaci a na přivolání, pokud vám to nejde, najděte si odborníka ve svém okolí, který vám poradí (za sebe doporučuji přivolávačské hry od Susan Garrett). Je váš pes agresivní na jiné psy a EO chcete, abyste ho měli čím spacifikovat? Nejdříve zjistěte příčinu jeho agrese - převážná část psů, kteří nesnesou jiné psy, jsou agresivní ze strachu, ne z dominance, jak si lidé většinou moc rádi domýšlí - opět si najděte nějakého odborníka ve vašem okolí, který vám s tím pomůže; EO to může nakrásně i dost zhoršit. Máte psa lovce a EO máte jako berličku? No to je jeden z těch případů, u kterých mám pro EO pochopení, ovšem ani to není 100%, takže počítejte s tím, že pokud váš pes opravdu loví, tak jednoho krásného dne bolest překoná a i s EO vám za zvěří uteče a to z velmi prostého důvodu - při lovu se pes dostává do stresu, a pokud stres překročí určitou hranici, stává se pes (i jakýkoli jiný tvor) mnohem odolnější a jeho výkonnost vzrůstá, takže o nějakém elektrickém impulsu ani nebude vědět, protože ho prostě nebude vnímat.

Nesahejte po elektrickém obojku jako po prvním řešení, raději se svým psem pracujte, ať si nezaděláte na ještě větší problémy

Klikr

Zatím asi většina lidí, se kterými jsem se bavila o klikrtréninku a oni s ním měli nějaký problém, ho ve skutečnosti používala špatně. Což byl, dá se říci důvod, proč jim to nefungovalo (např. že pes nereagoval, jak měl, nechápal, co se po něm chce apod.). Mezi nejčastější chyby patří klikání bez odměnění, používání klikru jako nástroje pro přivolání, opožděné kliknutí (a tedy klikání úplně jiného chování) nebo třeba několik kliknutí s jedinou odměnou.
Hlavní pravidla klikrtréninku jsem shrnula v článku Klikr - kouzelná krabička, takže je zde nebudu více rozepisovat. Ve zkratce je jednoho hlavní pravidlo: 1 klik = 1 odměna, jaká je odměna, to už záleží na psovi a na situaci. Dále je také potřeba psovi klikat to, co klikat chceme, jde tu o rychlost a pokud se zpozdíte třeba i jen o vteřinu, pak už je to chyba vaše a ne chyba klikru a pokud je váš pes rychlý a rychle nabízí chování, pak to asi nepůjde úplně podle vašich představ. Stejně tak je potřeba mít alespoň nějaké znalosti ohledně učení psů, jelikož záleží i na tom, jakou metodou se rozhodnete svého psa učit a pokud zrovna jemu tato metoda vyhovuje. Klikr je jen pomůcka, ne metoda.

Vzhledem k tomu, že se poslední dobou opět hojně hovoří a diskutuje o tématu množení a opravdu jen málokdy je pochopeno správně, rozhodla jsem se napsat tento článek, kde se pokusím s klidem vysvětlit, co to množení vlastně je a proč je spoustou lidí bráno velmi negativně. Základní rozdíly mezi chovem a množením jsem již probrala v článku PP vs bez PP - základní informace a tyto rozdíly bych chtěla blíže probrat v této sérii článků zaměřené právě na "chov" bez PP neboli množení.

Na začátek bych chtěla uvést na pravou míru terminologii, kterou zde budu používat - množením zde nazývám jakoukoli produkci psů bez PP, nezávisle na podmínkách či původu psů; naopak chovem zde nazývám jednoduše chov psů s PP. Je mi jasné, že pro spoustu z vás je množení sprostým slovem, každopádně já si myslím, že tyto dvě odvětví je potřeba od sebe jasně odlišit a to jednoslovným názvem. Stejně tak předem říkám, že množení se nemusí nutně rovnat množení v těch ohavných množírnách, o kterých se často mluví, prostě tento způsob "produkce" psů chci nějak pojmenovat.

Podpora množíren

Jednou z věcí, které je třeba objasnit, je jakákoli podpora množíren jako takových (tedy těch velkých, otřesných množíren). Často se lidé, kteří si pořídili psa bez PP, diví, když je někdo osočí z podpory množíren, a často reagují slovy: "Já ale nemám psa z množírny, rodiče jsem viděl, jde prostě o štěně z hezkého prostředí, od rodiny, která se o ně hezky starala." Ano, v tomto případě jste nepodpořili množírny přímo, ale nepřímo bohužel ano. Jde o to, že i obchod se psy se řídí těmi nejjednoduššími pravidly trhu a hlavním z těchto pravidel je - kde je poptávka, tam je i nabídka. Proto, dokud budou lidé ochotní si koupit bez PP štěně za x tisíc, z jakýkoli podmínek, pak se množírnám vyplatí takové psy produkovat, jelikož to, že vy máte štěně bez PP od rodiny, z krásného prostředí neznamená, že vaše sousedka to bude mít stejně.

Rizika bez PP

To nejhorší na množení bez PP psů jsou ta obrovská rizika. Tato rizika jsou jedním z hlavních důvodů, proč lidé proti množení bojují a proč jej odsuzují. Opravdu zde nejde o to, že by bez PP psi byli méněcenní nebo prašiví, ale o to, že jde o jejich zdraví a o jejich plnohodnotné životy. Jedním z těchto rizik je zdraví. Většina vad, včetně těch, které jsou podmíněné geneticky, se projevuje nejčastěji až v pozdějším věku, třeba ve třech letech, ne-li později. V nižším věku se většinou projevují vady a onemocnění, které jsou ve velmi vážném stádiu.

Proto nemůžete mít jistotu, zda vaše dvouletá fenka nemá např. epilepsii, pokud se u ní zatím neprojevila. Co se týče např. vad pohybového aparátu, jako je třeba dysplazie, tak lehká dysplazie kyčelního kloubu může být pro běžné majitele prakticky nerozpoznatelná, ale je tam. Stejně tak tomu je i u luxace pately. A upřímně, kolik majitelů bez PP psů dělá před nakrytím oběma psům kontrolní rentgeny nebo např. vyšetření očí, aby se vyhnuli alespoň některým vadám? A i kdyby udělali, absolutně nemohou vědět, jak na tom byli sourozenci nebo rodiče onoho krycího páru. Je to něco, co nemůže vědět nikdo, jelikož nemáte ani jistotu, že oni rodiče skutečně byli rodiče vašeho psa. A bohužel na zdraví štěněte má vliv nejen genetika získaná od rodičů, ale také od generací před nimi.

Tohle je Holka, je jednou z mnoha JRT bez PP, její rodiče nejspíš nevykazovali žádné zdravotní problémy, ona už to štěstí bohužel neměla - již nejspíš doživotně bude mít problémy s chůzí

Dalším z těchto rizik je povaha. Je sice pravda, že výchova a prostřední udělá nesmírně moc, ale i psi jsou živé bytosti a i oni jsou každý originál se svou charakteristickou povahou a některé povahové rysy prostě nezměníte, ani kdybyste se rozkrájeli. A stejně jako je tomu u zdraví, nemáte zde žádnou jistotu, kdo byli rodiče vašeho psa a pokud ano, netušíte, kdo byli další příbuzní a jak na tom byli psychicky. A stejně jako u zdraví, i u povahy jsou dané genetické předpoklady, které mají vliv na povahu štěněte.  Jste připraveni na to, že váš vysněný pes nakonec bude bázlivý jedinec, který se bude bát i svého stínu? Nebo že bude reaktivní i na sebemenší pohyb? U bez PP psa musíte počítat i s tím nejhorším scénářem, protože jednoduše nemáte ani tu nejmenší jistotu, záruku, absolutně nic.
Neposledním z ohromných rizik je březost a porod feny. Porod jako takový je pro fenu nesmírně náročná záležitost, zvláště pak u více početných vrhů. Komplikace mohou nastat kdykoli a jakékoli - fena neporodí všechna štěňata, nebo po porodu dostane silný zánět dělohy...To vše v rukou nezkušeného "chovatele"? To může být přímá cesta do pekel a to bez jakékoli nadsázky.

Byznys nebo ne?

Další neustále omílaná otázka - je prodej bez PP psů byznys nebo ne? A pokud ano, co je potom chov psů s PP, kteří stojí mnohem více peněz? Řeknu vám to takto - máte vrh bez PP štěňat, štěňat je dejme tomu 6. Prodejní cena jednoho štěněte je 5000. Vaše náklady na tento vrh je pouze očkování a odčervení. To máme, když to přeženu čistý zisk 24 000 Kč. Daně neodvádíte, protože to nedělá absolutně nikdo, kdo prodává bez PP štěňata.

Teď si vezměme situaci, že jste chovatel, máte registrovanou chovatelskou stanici, jste členem chovatelského klubu, splníte veškerá vyšetření a veškeré náležitosti, které k uchovnění potřebujete. Uchovníte svou fenku, zaplatíte za krytí, vrh řádně registrujete atd atd. S fenkou chodíte na řádné kontroly k veterináři, pak i se štěňaty, řádně je očkujete a odčervujete, necháte je očipovat, dopřáváte jim kvalitní stravu a péči, vybíráte ty nejvhodnější páníčky, nakoupíte výbavičku, kterou dáte ke každému štěněti... A teď si představte, že za každou jednotlivou položku v tomto seznamu vy zaplatíte a to ne v řádu stokorun. K tomu si připočtěte náklady, které vás stojí různé zkoušky nebo výstavy, které sice děláte hlavně pro radost, ale také tím ukazujete potenciál své fenky. Prodejní cenu štěňat si určíte třeba 15 000 Kč. A nakonec toho všeho ze svých né úplně obrovských výdělků ještě zaplatíte řádně daně státu, protože chovatelství je druh podnikání. Tolik času, co investujete do jednoho jediného vrhu, tolik péče, kolik poskytnete každému štěněti, které odchováte, tolik času, co strávíte vybíráním už jen vhodného krycího páru, tolik času a práce, co vás bude stát už jen ukázat potenciál své fenky, to je absolutně nesrovnatelné s těmi pár tisíci, které na tom "vyděláte". Kdybyste to dělali pouze pro peníze, nikdy váš chov nebude úspěšný.
Vidíte ten rozdíl?

Vše je na vás

Samozřejmě zde nejde říci, že pokud si pořídíte psa s PP, nemůže se stát nic zlého a nemůže se nic pokazit. Samozřejmě, že může a to z jednoduchého důvodu - kolik času investujete do výběru štěněte, podle toho to bude ve výsledku vypadat. Je bohužel jasné, že i mezi chovateli se najdou nepoctivci (což jsem už také v předchozích článcích psala), ale v dnešní době máme tak nesmírné množství dostupných informací, že to musí být člověk největší smolař pod sluncem, aby se něco pokazilo i navzdory tomu, že udělal vše pro dobrý výběr štěněte. Proto znovu opakuji, zjišťujte si informace, seznamujte se s lidmi, kteří dané plemeno mají, seznamujte se s chovateli, pročítejte diskuze na internetu (stačí i pouhý facebook, kde najdete nesmírné množství informací), seznamujte se s majiteli předešlých odchovů vámi vybraného chovatele, seznamujte se se samotnými příbuznými vámi vybraného štěněte. Uvědomte si, že si pořizujete parťáka na více jak 10 let, který s vámi bude trávit každý den, kterému věnujete nesmírné množství času a lásky, to co investujete do pouhého výběru je naprosté nic oproti tomu, co do pejsana investujete za celý jeho život.

Psa si pořizujete jako parťáka i na 15 let, opravdu je těžké jeho správnému výběru obětovat nějaký ten čas?

Mám psa bez PP, to ho mám utopit?

Myslím, že toto jsou naprosto zbytečné dotazy a reakce vůbec, ovšem, když už se ptáte - samozřejmě, že ne! Už se stalo, už s tím nic nenaděláte, toho psa už jste si koupili. A jak se říká, není nejlepší si poučit ze svých chyb a již je neopakovat? Nebo co se přičinit, aby ostatní už stejnou chybu neudělali? Co pomoci psům v útulcích, způsobů je nesmírně moc. Neřešte minulost, řešte přítomnost a ideálně i budoucnost.

Proč já jsem proti množení?

Jednoduše proto, že jsem sama poznala o čem to je mít psa bez PP, poznala jsem jednu z těchto stinných stran a upřímně bych to vážně nikomu nepřála. Vadí mi to ohromné riziko. Nepřijde mi správné riskovat zdraví a plnohodnotný život několika živých bytostí jen kvůli tomu, že někomu přijde jeho pes úžasný a myslí si, že nejlepší bude si hrát na Boha. Není nic horšího, než když máte psa, pro kterého byste udělali cokoli, ale není vám to nic platné, protože není ve vašich silách mu pomoci k plnohodnotnému životu, který byste si pro něj přáli.
Ano, velké riziko je i u PP chovu, nikde netvrdím, že není. Ale u PP chovu tomu můžete alespoň nějak pomoci, máte způsob, jak udělat opravdu hodně pro to, aby se narodila zdravá a vyrovnaná štěňata a to mi stačí. Představa, že by kvůli mně přišlo na svět x štěňat, která by byla jakkoli psychicky labilní nebo se u nich objevila např. epilepsie nebo těžká dysplazie, je pro mě jednoduše nepředstavitelná a já bych toto riziko nepodstoupila, i kdyby můj pes byl psychicky v pohodě a já ho milovala sebevíc.
Ano, uznávám, že celý tento "boj" proti množení je běh na dlouhou trať, ale dle mého to prostě stojí za to. Stojí za to lidem ukázat, že pokud nemají potřebu mít psa s PP, pak mohou poskytnout domov a lásku některému psovi z útulku. Ukázat jim, že psi z útulků nejsou prašiví, ani to nejsou psychicky nevyrovnaní zabijáci, kterým dříve či později rupne v makovici, a stanou se z nich agresoři. Ukázat jim, že připlatit si pár tisíc a věnovat nějaký čas výběru štěněte s PP má své výsledky.
Zkuste si někdy zajít do útulku ve vašem okolí, jít si vyvenčit některého z psíků. Zkuste oslovit některou organizaci, která se věnuje záchraně psů z množíren. Čtete si příběhy těchto psů, pak pochopíte, proč množení leží tolika lidem v žaludku a proč tak zapáleně proti němu bojují.

Nechcete psa s PP? Tak adoptujte...v útulcích jsou tak úžasné bytosti, žádní labilní zabijáci

Více článků o této problematice:

PP vs bez PP - základní informace

Množírny aneb Obchod s utrpením

PP vs bez PP: Mýty a omyly

Někdo si jako nejlepší dovolenou představí opalování se u moře, někdo cestování po památkách, někdo grilování a pejskaři? Pro ně dovolená bez psů není dovolená. Zde máte 11 úžasných prázdninových videjí se psy.

1. Eva Kastelic | Summer '15 Adventures - Summerstars




2. Golden Inka | A jolly summer ! // Belgium, Netherlands and Slovenia.




3. ZolzaBC | MADzone Border Collies :: Zoe, Madlene & Sorin - SUMMER!




4. Natalia Matłosz-Świeboda | Tinta & Lomo Summer Time 2014




5. jollyvicky | ALIVE IN THE SUMMERTIME | summer 2015 ♡




6. Monika Gradisar | **Summer2015** ♡♡ Short But Sweet ♡♡




7. Kiki Charlie | Charlie & Lotka on holiday




8. siberiantales | I'M GOOD || Summer 2015




9. Ingrid Pokorn | .:: Kings of SUMMER 2014 ♡




10. Dogs in Lens | ::..Love is in our blood [Summertime 2015] ♥




11. InezAmy4 | Summer 2015 | Coming your way ♡

Psi dokáží člověku změnit život - někdo díky psovi začne rád chodit do přírody, někdo začne sportovat a někdo zase začne fotit, či natáčet videa...a jak jinak než se svými psy. Youtube je plný všemožných videjí se psy a zde je pár mých nejoblíbenějších z všemožných koutů světa (dokonce i z Čech :) )...

1. Jolly Vicky | Life is better with you ♡ [Vicky, 4 years]




2. Jess Bell | Amazing dog tricks - Cohen the Australian Shepherd




3. Zolza BC | Border collie Zoe & AMAZING dog tricks!




4. BeyondSlowMotion | Alex & Jumpy - The Parkour Dog




5. MacNicki | Doggone Jolly's Hundreds of Smiles, 1 year ♡




6. Russell Fox | BACK HOME | Four years together with Jess ♥




7. kikopup | Dog Tricks and Training at DOG BEACH to Pharrell Williams "HAPPY" song




8. ZolzaBC | Border Collie Sorin - 10 months! Tricks, frisbee & obedience




9. HaPi PiHap | Ghimli [1 year old] ♡ ~ Doggone Jolly's Hyper Handsome




10. Klára Nováková | Dog tricks by German Shepherd Britney - 2 years !




11. BeyondSlowMotion | Kyle & Nissa - The Border Collie (Parkour Dog Tricks)

Věnujete se se svým čtyřnohým parťákem či parťáky nějakému sportu? Chodíte s nimi na cvičák? Chtěli byste skvělé týmové tričko vytvořené přímo pro vás? Pak se zúčastněte naší soutěže a třeba budete vy tím šťastlivcem. 

Jestli mě na psích sportech něco baví a nesmírně těší, je vždycky okamžik, kdy se z člověka a psa stává tým, který se vzájemně doplňuje, spolupracuje a rozumí si. Ovšem kdo chce být tým, musí také vypadat jako tým! A právě proto se v této recenzi podíváme na týmová trička vyrobená na zakázku od Goddog.cz.

Vizualizace trička pro Báru s Oušíkem a Žerykem

Na přední straně se nachází portrét psa (nebo psů, v Bářiném případě) s popiskem, který jej charakterizuje. Jessie si vysloužila přezdívku opice, jelikož má tendence všude šplhat a skákat lidem na záda při každé příležitosti, proto Jessie the Monkey. Charakterizovat jednoho psíka bylo celkem snadné, ale charakterizujte dvěma slovy dva psy. A tak si Žeryk s Oušíkem vysloužili oslovení Furry Freaks, jelikož Oušík je blázen do frisbee a Žeryk, ten má zase své lovící chvilky.

Už delší dobu jsem se chystala nějakým způsobem zvěčnit některé z mých fotek a tak když jsem zahlídla možnost získat fotoknihu za pouhé napsání recenze, neváhala jsem ani chvilku. Třeba i vy hledáte inspiraci nebo váháte, kterého výrobce zvolit...

Nedávno jsem na facebooku narazila na stránce jedné fotografky, kterou sleduji, na akci firmy Saal Digital CZ, při které fotografům poskytnou kupón na fotoknihu v hodnotě 1200 Kč za recenzi zveřejněnou na některé ze sociálních sítí. Pár těchto recenzí jsem si přečetla a byla jsem naprosto nadšená kvalitou provedení daných knih a tak jsem neváhala a přihlásila se také. Z počátku jsem byla nervózní, jelikož jsem nevěděla, kdy dostanu odpověď a jestli vůbec mi bude tento kupón také poskytnut, ale hned druhý den, když jsem dorazila z práce, na mě v mailu čekala odpověď. A tak jsem ihned zasedla k počítači, začala vybírat fotky, stahovat originální software a v hlavě si utvářet představu, jak bude má kniha vypadat.

Jedna z mých opravdu oblíbených fotek

Jako první si v programu zvolíte formát knihy a celkovou specifikaci, já si vybrala formát a4 na výšku (už jen když jsem si některé své srdcové fotky představila přes obě strany, tak mi srdce poskočilo radostí), obálku lesklou a vnitřní strany matné. Program na vytváření knihy je jednoduchý a celkem intuitivní (zvláště pro člověka, co už někdy dělal v nějakém programu na úpravu fotek a podobně). Fotografie vám skvěle přizpůsobuje tvaru, který zrovna potřebujete, aniž by jakkoli fotku deformoval. Navíc zde máte k formátu každé knihy hned několik přednastavených schémat rozložení fotek po celém formátu, což dle mého ocení každý, kdo si chce nechat vyrobit vzpomínkovou knihu např. s fotkami z dovolené.


Asi nejvíce jsem se zasekla u titulní strany, jelikož jsem nechtěla jen fotku s logem. Nakonec jsem se rozhodla pro rozmístění 9ti fotek, tvořících čtverec, z nichž jedna jediná fotka je barevná, a ne náhodou je barevná zrovna fotka s Mojem - jelikož u pana Moja to vše začalo. Na poslední dvojstranu jsem se rozhodla dát seznam všech (nebo spíše většiny) psů, kteří se v mé knize objevili. Zjistit jména některých z nich byl docela nadlidský výkon, vzhledem k tomu, že jsem neznala ani jména majitelů - což byl především případ fotek psů ze závodů frisbee.

"Síň slávy" čtyřnohých modelů

A teď k samotné knize. Celkové zpracování a tisk je opravdu bez chybičky. Už jsem v ruce pár fotoknih měla a kvalita byla taková, že bych za výrobu dala tak možná 100 korun, víc ne. Co se mi u fotoknih od Saal Digital líbí asi nejvíce, je provedení vazby, kdy u dvoustran není vidět přechod, jde tedy o celkem plynulý přechod mezi stranami a tak když se rozhodnete zvolit fotku přes celý formát, není fotka hyzděna švem. Barvy a tisk jsou na jedničku, papír je velmi kvalitní a pevný. A dodací lhůta? Objednávku jsem odeslala ve středu ve tři hodiny odpoledne a ve čtvrtek v 10 hodin jsem byla informována o dokončení výroby a následném předání mé objednávky přepravní společnosti. O veškerých podrobnostech ohledně stavu objednávky jste navíc informováni, což je skvělý bonus, pokud se na svou knihu těšíte tak, jako já.

Za sebe fotoknihu od Saal Digital CZ vřele doporučuji a přiznám se, že 100% nezůstane jen u ní :)

Už jste si někdy říkali, že už vás nebaví kupovat různé pamlsky, ve kterých vlastně ani nevíte, co je? Nebo je vaše spotřeba pamlsků příliš velká? Zkuste svému psíkovi nějaké pamlsky upéct, třeba tuňákové sušenky.

Ingredience:

• Hrnek mouky (rýžové, kukuřičné, celozrné žitné nebo jakékoli podobné mouky)
• Hrnek ovesných vloček
• Plechovka tuňáka (buď v rostlinném oleji nebo ve vlastní šťávě)
• 1/3 hrnku vody 

Postup:

Ovesné vločky rozmixujeme na ovesnou mouku a smícháme s moukou a tuňákem. Vodu přidáme podle potřeby, abychom získali tužší těsto, které půjde rozválet a vykrajovat.

Pomoučníme si vál a těsto rozválíme na plát, dělejte to raději po troškách, jelikož těsto má tendence se trhat, tak ať se s tím tolik netrápíte. Z těsta následně vykrajujeme různé tvary (ty si zvolte podle potřeby, pro menší psíky můžete vykrajovat menší, pro větší psy větší). Já vždycky vykrajuji větší i menší tvary najednou, abych využila co největší množství těsta na jedno vykrájení.

Výsledné sušenky jdou po upečení dobře lámat, takže pokud se vám nechce se sušenkami vykrajovat, můžete těsto jednoduše nakrájet nožem.

Sušenky pečeme v troubě vyhřáté na 175°C, 15-20 minut (do zlatova).

A voilá pamlsky jsou hotové

osobně doporučuji vykrajovat větší i menší tvary, abyste se s tím nebabrali půl dne

Hlavní pomocník a ochutnávač je vždy po ruce :)

Už jste někdy zažili situaci, kdy váš pohodový pes z ničeho nic vystartoval po psím kámošovi, se kterým si jindy normálně hraje? Popral se váš pes při hromadné procházce? Nebo jste zažili hlasité a agresivní reakce při nějaké psí akci? Nechápali jste celou situaci, nebo jste si jen řekli, že hlasití a protivní aktéři jsou prostě jen agresivní a nevyrovnaní psi? V tomto článku bych ráda probrala jednu z možných příčin některých konfliktních situací.

V první řadě je potřeba si uvědomit, jak funguje většina živých tvorů na této planetě. Nejdříve si položíme pár otázek. Vzpomeňte si na situaci, ve které váš pes reagoval jinak než normálně, např. když vystartoval po jiném psovi. A teď si zkuste vzpomenout, zda ve dnech, které této situaci předcházely, váš pes nezažil nějakou neobvyklou situaci, např. zda se bál při bouřce? Nenapadl ho cizí pes? Nebyli jste na nějakém intenzivním tréninku nebo na závodech? Zkrátka a dobře - nezažil váš pes nějakou stresovou situaci?

Mojův (vpravo) pohled hovoří jasně - z focení není úplně nadšený - během pár vteřin se zvedl a šel pryč

Stres, to je totiž velmi častá příčina různých problémových chování, jelikož u zvířat stres funguje stejně jako u lidí. Zkuste si představit, že máte den blbec, v práci se vám nedaří, šéf se po vás vozí, tlačí vás termín, nestíháte, prostě jste na pokraji zhroucení. Po tom všem přijdete domů nebo se sejdete s kamarády a tam posloucháte rádoby vtipné popichování. Jak budete reagovat? Zasmějete se a stres hodíte za hlavu nebo vybuchnete vzteky? Já bych tedy rozhodně vybuchla. A psi to mají stejně. Spousta lidí si vůbec neuvědomuje, že psi nejsou stroje, neuvědomují si, že i psi mají emoce, pocity a strachy. A proto jsou často psi neprávem označováni za dominantní, agresivní, nebo že jim přeskočilo.

Jak stres vlastně funguje?

Předem říkám, že nejsem odborník, takže žádná vědecká studie se zde konat nebude, nebojte. Zjednodušeně řečeno, stres je reakce na jakoukoli sebemenší zátěž ať už fyzickou nebo psychickou. Určitou míru stresu potřebujeme k tomu, aby vůbec mohl náš organismus fungovat, ovšem pokud je stresu příliš, může být až život ohrožující. Z toho vyplývá, že existují dva druhy stresu - eustres (pozitivní) a distres (negativní). Eustres v přiměřené míře stimuluje náš organismus a zvyšuje výkonnost, kdežto distres je nadměrná zátěž, která může organismus poškozovat, vést k různým onemocněním a v krajních případech i ke smrti.

Toto je řekla bych teorie, kterou cca zná každý z nás, ovšem co si málokdo ve spojení se psy uvědomuje, či mu to není známo, je fakt, že stresové hormony se z těla vyplavují i několik dní. A to může být právě příčinou "zkratkovitých" jednání psů. Když se stresové hormony nestačí z těla vyplavit a pes se dostane do další stresové situace, je pro něj těžší se s ní vyrovnat a tak může reagovat jinak než "normálně". Často jsem po vysvětlení této teorie slyšela reakce majitelů jako např. "Jo aha, tak proto ten můj pes vystartoval na toho druhého, vlastně si vzpomínám, že jsme předchozí den byli u veterináře, kde se bojí."

Je jasné, že asi nikdo z nás si nepřeje konfliktního psa, ale pokuste se své psy pochopit, snažte se přemýšlet o tom, proč udělali to, co udělali, ještě předtím, než je začnete trestat. A především se pokuste být stejně chápaví vůči cizím psům, nevíte, co ti psi mohli předchozí dny zažít, nevíte, jakou mají povahu.

Jeden ze znaků stresu - olizování se

A jak vlastně poznáme, že je pes ve stresu?

Zde jsou nejčastější příznaky stresu u psů (můžou se samozřejmě objevovat jednotlivě, ne všechny najednou):
• Časté olizování
• Drbání
• Funění a slinění
• Čichání
• Neklid
• Zívání
• Zamrznutí - pes nechce nic dělat, nechce si hrát, nereaguje na povely
• Nechuť - nechce si vzít pamlsek
• Zvracení
• Průjem
• Třes
• Ukrývání se
• Oklepávání
• Štěkání
• Kousání do věcí či majitele - více či méně silné
• Značkování
• Strnulý pohled
• Signály očí, uší a ocasu

Zamrznutí a nechuť cokoli dělat je také jedním ze znaků stresu

Na závěr bych chtěla dodat - snažte se svým psům více porozumět, všímejte si jejich řeči těla, všímejte si toho, co vám chtějí říct. Psi dokáží mluvit, vlastně toho namluví spoustu, ale lidé to většinou absolutně ignorují. Pokud se alespoň částečně pokusíte svému psovi porozumět, buďte si jistí, že se vám otevře úplně jiný svět a váš pes bude o to šťastnější.

Toto je chvíle, kdy se prolínají mé dva oblíbené světy - svět psů a svět konzolových a počítačových her. Hry jsem hrála, co si jen pamatuji, snad odjakživa, u jedné nejmenované online hry jsem strávila celkem velkou část života. Ovšem, co do mého života přišel pan Mojo, tak na hraní není tolik času, nebo spíše technika, takže se ve volných chvílích uchyluji ke sledování let's playů a streamů. Bohužel ale ve hrách není až takové množství psů jako takových, tak jsem se poohlédla po psovitých šelmách celkově...No a tady jsou:

1. Great Grey Wolf Sif | Dark Souls

Dark Souls, jedna z nejtěžších her, spouštěč záchvatů vzteku nebo také simulátor umírání. Ale mimo jiné také hra, kde najdete prvního zástupce psovitých šelem tohoto seznamu.
Great Grey Wolf Sif (velký šedý vlk, nebo také velká šedá vlčice) je společník sira Artoriase, která jej doprovázela do města Oolacile, kde se objevila nová hrozba v podobě šířící se nákazy Abyssu. Hluboko pod městem Oolacile tato dvojice narazila na Manuse, otce Abyssu. Při souboji s Manusem Artoriasovi došlo, že nemá šanci na vítězství a tak použil svůj štít, aby Sif ochránil pomocí magické bariéry. Artorias sice souboj přežil, ale byl nakažen a zkorumpován silou Abyssu.
Poté co Artorias zemřel, stala se Sif strážkyní jeho hrobu v Darkroot Garden, kde se snažila každému zabránit vejít do Abyssu, aby již nikoho nestihl stejný osud, jako Artoriase. Se Sif se ve hře setkáte jako s jedním z bossů.

Pozn.: Sifino pohlaví nebylo ve skutečnosti nikdy specifikováno. Jméno Sif samo o sobě je ženské jméno severského původu, proto o ní zde píši v ženském rodě.

2. D-Dog | Metal Gear Solid V: The Phantom Pain

Open world stealth hra, ve které se probudíte jako ústřední postava Snake po devítiletém kómatu a zjistíte, že jste přišli o většinu svých schopností, svůj tým, svou základnu a v neposlední řadě také svou ruku. Ale mimo jiné zde také naleznete dalšího psího zástupce herního světa.
Při jedné misi najdete jednooké štěně, které pošlete na mateřskou základnu, kde ho Revolver Ocelot začne cvičit. Aby vás DD mohl začít doprovázet, musí nejdříve vyrůst a podstoupit výcvik, vy mezitím plníte různé mise.
Jakmile DD vyroste, může vás doprovázet při misích a stane se vaší velmi účinnou zbraní. DD vám může označovat nepřátele či divoká zvířata a tak je můžete lépe sledovat v nerovném terénu. Ovšem opravdová zábava přichází v okamžiku, kdy se vám odemkne DDho výzbroj. Jeho první "uniforma" je plížící oblek s nožem, která z něj dělá velmi tichého zabijáka. Pokud dáte DDmu povel, tlamou vytáhne nůž, vyskočí na nepřítele, podřízne mu hrdlo a poté seskočí zpět na zem.
DDho si také můžete upravit, např. mu změnit barvu srsti na sněhově bílou, či vlkošedou.

3. Pompidou | Life is Strange

Life is Strange je příběhová adventura rozdělená do 5ti kapitol. V této hře hrajete za mladou Max, studentku fotografie, která má zvláštní schopnosti a dokáže ovládat čas. Z počátku se jeví, že schopnost vracet čas je skvělé, postupem času ale zjistíte, že každý zásah do minulosti má přímo gigantické následky, které mohou ovlivnit životy všech lidí ve městě.
Pompidou - kříženec pitbulla a německého ovčáka, je pes Franka Bowerse, drogového dealera žijícího v Arcadia Bay. Co je ovšem Frankovi ku prospěchu je fakt, že zachránil Pompidoua od jeho majitele, který jej využíval ke psím zápasům. Vůči cizím lidem je Pompidou ostražitý a spíše nepřátelský, ovšem vůči svému majiteli je laskavý a láskyplný. A dá se říci, že kdo je kamarád Franka, je kamarád i Pompidoua.
Frank má k Pompidouovi velmi silné citové pouto, proto si raději pořádně rozmyslete, co uděláte, jelikož vaše rozhodnutí, která mohou tohoto chlupáče ovlivnit, dokáží podstatně zamíchat celým dějem.

4. Dogmeat | Fallout série

Fallout je herní série z post apokalyptické budoucnosti odehrávající se především na jihozápadním pobřeží USA. Různé verze psa Dogmeata jsou v každém díle herní série Fallout.
Ve čtvrtém a zároveň nejnovějším díle najdete Dogmeata (německého ovčáka) u benzínové pumpy během chvíle strávené ve hře. Můžete na něj mluvit, chtít po něm předvést nějaké triky nebo ho vysílat na různá místa, kde by se mohl nacházet nepřítel nebo něco užitečného. Vaše hlavní postava, za kterou hrajete, jej zpočátku nazývá jednoduše "Pes" ("Dog"), ovšem během questu "Reunions" se od Mama Murphy dozvíte, že jeho pravé jméno je Dogmeat.
Dogmeatovi můžete také nasadit různé šátky, helmy nebo také ostnatý obojek. U čtvrtého dílu se vývojáři poslechli přání fanoušků a rozhodli se, že Dogmeat nebude moct ve hře zemřít. Proto se už hráči nemusí bát Dogmeata pouštět do boje, jednoduše o něj nepřijdou, i když po pár soubojích zjistíte, že Dogmeat je dobrý především ke krátkému odlákání pozornosti, než že by vám byl nějak extra platný.  V tomto díle Falloutu se stal předlohou Dogmeata pes hlavního designéra hry, River.

5. Bestie | Zaklínač

Zaklínač, co jen říci k Zaklínači? Asi jen - zahrajte si ho!
Z Geraltova deníku: "Pekelný pes zvaný bestie je bytostí ze záhrobí, přeludem, jenž přijal formu pekelného ohaře a který když jednou najde stopu oběti, nikdy z ní nesejde. Vesničané věří, že pekelný pes je vtělenou mstou bohů, kteří bestii posílají na zem jako trest za spáchané hříchy."
S touto bytostí se setkáte hned na začátku hry a je zároveň nejsilnějším oponentem v první kapitole. Jak už lze vyčíst z Graltova deníku výše, tvrdí se, že Bestie přichází na tento svět kvůli hříchům lidí a mstí se za jejich oběti. Ve hře budete mít hned několik adeptů, kvůli kterým přišla Bestie právě do Podhradí.
U Bestie jsou patrné dvě předlohy - pes Kerberos, hlídající Podsvětí, ze starořecké mytologie a román Pes Baskervillský od A. C. Doyla.

6. Dinki-Di | Mad Max

Mad Max, postapokalyptická akční hra, zasazená do světa stejnojmenné filmové série. Ve filmech, kde hlavní roli ztvárnil Mel Gibson, hraje Maxova psa australský honácký pes, o jaké plemeno se jedná v této hře, je těžké odhadovat - podle mě jde o jakéhosi křížence rotvajlera ve zbarvení australského honáckého psa.
Dinki-Diho předchozí "majitel" byl Scabrous Scrotus, syn vládce pustiny Immortana Joea. Scrotus Dinki-Diho zraní a skopne jej ze svého pojízdného korábu poté, co Dinki-Di neúspěšně zaútočí na Maxe.
Jako Max se probudíte téměř nazí, uprostřed pustiny, beze zbraně, bez vody, bez auta, zato ale s Dinki-Dim, který vás, jakožto Maxe, vezme na milost a stane se vaším parťákem. Úloha tohoto chlupáče je jednoduchá: pomáhat vám vyčistit minová pole. Dinki-Di (pojmenovaný po fiktivní značce psích konzerv) jezdí na korbě vaší bugyny a svým štěkotem a postojem vám ukazuje, kde se nachází mina, kterou můžete zneškodnit.

7. Riley | Call of Duty: Ghosts

S německým ovčákem Rileym se můžete setkat v single playeru hry Call of Duty: Ghosts. V této hře se ocitnete v post-apokalyptické budoucnosti, kde skupina zvaná Federace zaútočila na západní pobřeží Spojených států orbitálním bombardérem. Po vašem boku zde stane již zmíněný ovčák Riley, který vám bude nápomocen v některých misích. Nejenže vám bude pomáhat zneškodňovat nepřátele, ale dokonce jej budete moci sami ovládat.
Nemusíte se bát, že o něj v boji přijdete a budete muset pokračovat již bez něj, pokud Riley v misi zemře, začnete misi od začátku.

8. Amaterasu | Okami

Okami je řekla bych jedna z nejoriginálnějších a nejumělečtějších her jaké byly zatím vydány. Tato hra má úžasnou atmosféru, příjemný soundtrack a zkrátka je to skvělý kousek na odreagování.
Amaterasu, bohyně slunce v podobě bílé vlčice, je povolána na svět, aby jej zachránila od kletby démona Orochiho, který proklel zemi a vysál život z každé živé bytosti. V této doslova malebné hře hrajete právě za Amaterasu a pomocí jejích schopností ovládat nebeský meč postupně plníte úkoly a navracíte světu zpět jeho barvy, aby příroda mohla zase vzkvétat.
Celá hra je inspirována japonskou mytologií, např. i samotná Amaterasu je původně bohyně Slunce. Další zajímavostí je např. to, že v Japonsku a Evropě se o Amaterasu hovoří v ženském rodě, v severní Americe naopak pohlaví určené nemá.

9. Bezejmená polární liška | Never Alone

Never Alone je atmosferická indie hra s prvky dokumentu. Hrajete zde za malou dívku Nunu a polární lišku. Každá z těchto postav má jiné schopnosti a tak si mezi nimi můžete libovolně přepínat, abyste překonali různé nástrahy, v režimu pro dva hráče pak každý ovládá jednu z nich. Never Alone je totiž logická plošinovka, proložená mýty a příběhy eskymáckého kmene Iñupiaqů.
Hlavní příběh hry spočívá v tom, že vesnici malé Nuny postihla nekončící sněhová bouře a na vás pak je, zjistit původ této bouře a vrátit vše do pořádku. Na své cestě se setkáte s dobrými i zlými duchy, jedni vám pomohou, další vám naopak uškodí. Z dokumentárních videjí, která jsou vložena do hry, se dozvíte něco o eskymáckém společenství, jakou roli zde hraje právě liška, z čeho vychází eskymácká mytologie a mnoho dalšího.
Polární liška v této hře sice nemá nějaký konkrétní příběh, nemá ani jméno, ale dle mého rozhodně stojí za zmínku.

10. Tails | Sonic the Hedgehog série

Jedna z hlavních postav série her Sonic, dvouocasý lišák Tails, celým jménem Miles Prower (pozn. slovní hříčka na "miles per hour"). Je znám jako Sonikův parťák, nejlepší kamarád a také geniální mechanik. Poprvé se objevil v říjnu roku 1993 v 8-bitové verzi hry Sonic the Hedgehog 2. Co se týče hratelnosti, Tailsovi jeho dva ocasy umožňují po určitý čas létat, což je jeho výhoda.
Podle příběhu této herní série, byl Tails v mládí šikanován kvůli jeho neobvyklým dvěma ocasům. Pak ale jednoho dne potkal Sonica a chtěl být jako on. Tails začal Sonica doprovázet při jeho dobrodružstvích a stala se z nich nerozlučná dvojka.

11. Chop | GTA V

Hru GTA asi není třeba nijak zvláště představovat, asi každý kdo se alespoň trochu pohybuje ve světě her, ví, oč jde. Ale kdyby náhodou - jedná se o open world akční hru, odehrávající se ve fiktivním státě San Andreas (zde se nachází i město Los Santos, vytvořené dle předlohy Los Angeles), kde můžete dělat snad vše, co vás jen napadne - od plavání, přes vykrádání obchodů až po létání letadlem. Ale teď k našemu psímu hrdinovi.
Chop je rotvajler, kterého původně vlastnil Lamar Davis, po misi s názvem "Chop" se ho ovšem ujme Franklin Clinton.  Chopa můžete brát i na procházku nebo mu házet i míček. Na povel dokáže předvádět různé triky nebo napadnout jakoukoli osobu. Chop je k Franklinovi velmi loajální a v případě potřeby jej dokáže i ubránit. Jakmile se k němu Franklin doma přiblíží, začne si Chop vynucovat jeho pozornost štěkáním.


Hráli jste vy nějakou hru, ve které figurovala nějaká psovitá šelma? Která psí postava z her je vaše oblíbená? 

___________________________________________________________________________________________________

Zdroj obrázků: google